"A co mi za to dáš na oplátku, Severusi?"
"Na - na oplátku?" Snape zíral na Brumbála a Harry očekával, že bude protestovat, ale po jednom dlouhém okamžiku řekl: "Cokoliv."
Vrcholek kopce zmizel a Harry stál v Brumbálově pracovně a něco vydávalo otřesný zvuk znějící jako raněné zvíře. Snape se sesunul dopředu na židli a Brumbál stál nad ním s ponurým výrazem ve tváři. Po chvilce nebo dvou, Snape zdvihl hlavu a vypadal, jako by od okamžiku, kdy opustil vrcholek kopce, prožil stovky let v utrpení.
"Myslel jsem…že něco uděláte…abyste ji udržel…v bezpečí…"
"Ona a James důvěřovali špatné osobě," řekl Brumbál. "Stejně jako vy, Severusi. Nedoufal jste, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snapeův dech byl mělký.
"Její chlapec přežil," řekl Brumbál.
Snape trochu trhnul hlavou, takže se zdálo, že odhání protivnou mouchu.
"Její syn žije. Má její oči, přesně její oči. Jsem si jistý, že si tvar a barvu očí Lily Evansové pamatujete, nemám pravdu?"
"Ne!" vyštěkl Snape. "Pryč…mrtvá…"
"Jsou tohle výčitky, Severusi?"
"Přál bych si… přál bych si, abych byl mrtvý…"
"A jaký by to mělo smysl?" řekl Bumbál chladně. "Pokud jste miloval Lily Evansovou, pokud jste ji skutečně miloval, pak jdete dál s čistým štítem."
Snape vypadal, jako by ho zármutek zcela pohltil, a Brumbálovým slovům chvilku trvalo než k němu pronikla.
"Co - co tím myslíte?"
"Víte, jak a proč zemřela. Ujistěte se, že to nebylo zbytečně. Pomozte mi ochránit Lilyina syna."
"On nepotřebuje ochranu. Temný pán je pryč - "
"- Temný pán se vrátí, a Harry Potter bude v obrovském nebezpečí, až se tak stane."
Nějakou chvíli to trvalo a Snape pomalu získával kontrolu sám nad sebou ovládaje svůj dech. Nakonec řekl: "Dobře. Dobře. Ale nikdy - nikdy to nikomu neříkejte, Brumbále! Musí to být pouze mezi námi! Slibte to! Nesnesl bych… obzvláště, když je to Potterův syn…chci vaše slovo!"
"Mé slovo, Severusi, že nikdy neodhalím to nejlepší z vás?" Brumbál si vzdychl, podíval se dolů do Snapeova zmučeného a napůl šíleného obličeje. "Pokud trváte na…"
Kancelář zmizela a okamžitě se změnila v jiné místo. Snape přecházel před Brumbálem sem a tam.
" - průměrný, arogantní jako jeho otec, předurčený k tomu, aby porušoval pravidla, těšící se ze své slávy, vyhledávající pozornost a nestydatý - "
"Vidíte, co chcete vidět, Severusi," řekl Brumbál bez toho, aby zvedl oči od svého výtisku Přeměňování dnes. "Ostatní učitelé mi hlásí, že ten chlapec je skromný, sympatický a poměrně talentovaný. Osobně ho považuji za mimořádné dítě."
Brumbál obrátil stránku a řekl, aniž by vzhlédl. "Dohlédněte na Quirella, ano?"
Barvy zavířily a všechno nyní potemnělo. Snape a Brumbál stáli kousek od sebe ve Vstupní hale, zatímco poslední opozdilci odcházející z Vánočního plesu se trousili kolem nich do svých postelí.
"Ano?" zamumlal Brumbál.
"I Karkarovovo Znamení zčernalo. Panikaří, bojí se odplaty; vy víte, jak moc pomáhal ministerstvu, když Temný pán padl." Snape se úkosem podíval na Brumbálův profil se zkřiveným nosem. "Zamýšlí utéct, jestli začne Znamení pálit."
"Opravdu?" řekl měkce Brumbál, když z pozemků přicházeli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davis. "A hodláte se k němu připojit?"
"Ne," řekl Snape, jeho černé oči upřené na mizející postavy Fleur a Rogera. "Nejsem takový zbabělec."
"Ne," řekl Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, někdy si myslím, že rozřazujeme příliš brzy…"
Odcházel a zanechal Snapea sklíčeného…
A teď Harry stál znovu v ředitelově pracovně. Byla noc a Brumbál zkroušeně seděl za stolem na židli podobné trůnu, zřejmě napůl v bezvědomí. Jeho pravá ruka se mu houpala u boku, zčernalá a spálená. Snape mumlal kouzla ukazujíc hůlkou na zápěstí ruky, zatímco levou rukou Brumbálovi naléval do krku hutný zlatý lektvar. Po chvíli nebo dvou se Brumbálova víčka zatřepala a otevřela se.
"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"
Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.
Brumbál se ušklíbl.
"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"
"Pokoušen čím?"
Brumbál neodpověděl.
"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle, a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "
Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.
"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"
Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl:
"Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."
Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.
"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."
"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.
Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"
"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.
"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."
Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl: "Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže a zaplatí cenu."
"Ve zkratce, ten chlapec má nad sebou vynesený rozsudek smrti stejně jako já," řekl Brumbál. "Teď bych měl promyslet, kdo nastoupí na Dracovo místo až on selže. Budete to vy?"
Chvíli mlčeli.
"To je, myslím, plán Temného pána."
"Lord Voldemort předvídá okamžik v blízké budoucnosti, kdy bude potřebovat špeha v Bradavicích?"
"Věří, že škola bude brzy v jeho moci, ano."
"A pokud padne do jeho moci," řekl Brumbál, jakoby mimochodem, "mám vaše slovo, že uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste ochránil studenty Bradavic?"
Snape strnule kývl.
"Dobře. A teď. Vaší první prioritou bude odhalit, co má Draco v plánu. Vyděšený náctiletý chlapec je stejně tak nebezpečný pro ostatní jako sám pro sebe. Nabídněte mu svoji pomoc a vedení, měl by to přijmout, má vás rád - "
" - o mnoho méně od té doby, co jeho otec ztratil přízeň. Draco mě obviňuje, myslí, že jsem přebral Luciusovi jeho místo."
"Přese všechno se o to pokuste. Zajímám se méně o sebe, než o případné oběti jakýchkoliv pokusů, které tomu chlapci přijdou na mysl. Nakonec, samozřejmě, máme ještě poslední věc, kterou musíme udělat, abychom ho zachránili před hněvem lorda Voldemorta."
Snape zdvihl obočí a jeho hlas byl cynický, když se ptal: "Zamýšlíte nechat ho, aby vás zabil?"
"Ne zcela. To vy mě musíte zabít."
Nastalo dlouhé ticho, přerušené pouze zvláštním cvaknutím. Fénix Fawkes oštipoval sépiovou kost.
"Chtěl byste, abych to udělal hned?" zeptal se Snape, jeho hlas byl ironicky vážný. "Nebo byste chtěl chvilku, abyste si mohl sepsat epitaf?"
"Ech, ještě ne," řekl Brumbál s úsměvem. "Předpokládám, že se ten okamžik ukáže sám, až přijde čas. Vzhledem k tomu, co se stalo dnes večer," naznačil chřadnoucí rukou, "si můžeme být jistí, že se to stane do roka."
"Pokud vám umírání nedělá problém," řekl nevrle Snape, "proč nenechat Draca, aby to udělal?"
"Duše tohoto chlapce není ještě tak zničená," řekl Brumbál, "nechtěl bych ji rozervat ve svůj vlastní prospěch."
"A moje duše, Brumbále? Co ta moje?"
"Vy sám víte, zda vaší duši ublíží pomoci starému muži vyhnout se bolesti a ponížení," řekl Brumbál. "Požaduji od vás tuto jedinou, velikou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přijde stejně jistě jako, že Kudleyští Kanonýři skončí tento rok v lize poslední. Přiznávám, že bych raději odešel rychle a bezbolestně, aniž by se to zbytečně prodlužovalo a komplikovalo, například, kdyby se do toho vložil Šedohřbet - slyšel jsem, že se přidal k Voldemortovi? Nebo drahá Bellatrix, která zbožňuje hraní si s kořistí, než se do ní pustí."
Jeho tón byl lehký, ale jeho oči probodávaly Snapea stejně jako se často stejným způsobem dívaly na Harryho, jako by mohl vidět duši, o níž mluvili. Nakonec Snape odměřeně kývl.
Brumbál se zdál být spokojený.
"Děkuji vám, Severusi…"
Kancelář zmizela a nyní se Snape s Brumbálem procházeli za soumraku na opuštěných pozemcích hradu.
"Co děláte s Potterem všechny ty večery, co spolu mluvíváte o samotě?" zeptal se náhle Snape.
Brumbál vypadal unaveně.
"Proč? Nesnažíte se mu dávat vy více školních trestů, Severusi? Ten chlapec bude zanedlouho trávit více času po škole než venku."
"Je jako jeho otec…"
"Ve vzhledu snad, ale ve své pravé povaze je mnohem více jako jeho matka. Trávím s Harrym čas, protože je mnoho věcí, které s ním chci probrat, informace, které mu musím předat před tím, než bude příliš pozdě."
"Informace," opakoval Snape. "Věříte jemu… mně nedůvěřujete."
"Není to otázka důvěry. Mám, jak oba víme, prudce omezený čas. Je samozřejmé, že dám tomu chlapci dostatek informací, aby mohl udělat to, co je třeba udělat."
"A proč nemohu mít já ty stejně informace?"
"Raději nesázím vše na jednoho koně a zvláště ne na koně, který tráví tolik času ve společnosti lorda Voldemorta."
"Což dělám na váš rozkaz!"
"A děláte to mimořádně dobře. Nemyslete si, že podceňuji neustálé nebezpečí, kterému se vystavujete, Severusi. Předávat Voldemortovi to, co se jeví jako cenné informace, zatímco mu odpíráme ty základní. Je to úkol, který bych nesvěřil nikomu kromě vás."
"Místo toho se svěřujete chlapci, který je neschopný v Nitrobraně, jehož magie je průměrná a jenž má přímé spojení s myslí Temného pána!"
"Voldemort se děsí toho spojení," řekl Brumbál. "Není to tak dlouho, co měl jistou možnost zjistit, co pro něj ve skutečnosti znamená sdílet s Harrym svou mysl. Byla to taková bolest, jakou nikdy nezakusil. Už se nikdy nepokusí ovládnout Harryho mysl, tím jsem si jistý. Ne tímto způsobem."
"Nerozumím."
"Duše lorda Voldemorta je tak zmrzačená, že nemůže snést dotyk s duší jako je ta Harryho. Je to jako jazyk na zmrzlé oceli, jako tělo v plamenech - "
"Duše? Mluvili jsme o myslích!"
"V případě Harryho a Voldemorta je to jako mluvit o jednom a tom samém."
Brumbál se rozhlédl, aby se ujistil, že tu jsou sami. Byli nyní nedaleko Zakázaného lesa a nikde nebylo žádné známky toho, že by byl někdo poblíž.
Poté, co mne zabijete, Severusi - "
"Odmítáte mi cokoliv říci, a přesto ode mne stále požadujete tu malou laskavost!" zavrčel Snape a v jeho útlém obličeji nyní zaplál skutečný vztek. "Berete toho hodně jako samozřejmost, Brumbále! Možná jsem si to rozmyslel!"
"Dal jste mi své slovo, Severusi. A když už mluvíme o službách, které mi dlužíte, myslel jsem, že jste souhlasil s tím, že dohlédnete na našeho malého zmijozelského přítele?"
Snape vypadal rozčileně a vzpurně. Brumbál vzdychl.
"Přijďte dnes večer do mé kanceláře, Severusi, v jedenáct hodin a nebudete si moci stěžovat, že ve vás nemám důvěru…"
Byli zpět v Brumbálově pracovně, okna byla temná a Fawkes seděl tiše stejně jako Snape klidně, když kolem nich Brumbál procházel a vysvětloval.
"Harry to nesmí vědět, alespoň do okamžiku, kdy to bude opravdu nezbytné, jak jinak by mohl mít sílu udělat to, co se musí stát?"
"Ale co musí udělat?"
"To je mezi Harrym a mnou. Teď poslouchejte pozorně, Severusi. Přijde čas - po mé smrti - neodporujte mi a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se bude zdát, že se lord Voldemort obává o život svého hada."
"O Naginiho?" podivil se Snape.
"Přesně tak. Pokud se stane, že lord Voldemort přestane posílat hada, aby vykonával jeho pokyny, a bude ho držet v bezpečí ve své blízkosti pod magickou ochranou, pak si myslím, že to bude bezpečné říci Harrymu."
"Říci mu co?"
Brumbál se zhluboka nadechl a zavřel oči.
"Řekněte mu, že té noci, kdy se ho Voldemort pokusil zabít a kdy Lily obětovala vlastní život, aby tomu zabránila, se vražedná kletba odrazila na Voldemorta a kus Voldemortovy duše byl oderván od celku a vklouzl do jediné žijící duše, která zbývala v té pobořené budově. Část lorda Voldemorta žije uvnitř Harryho a to je to, co mu umožňuje mluvit hadím jazykem a také propojení s Voldemortovou myslí, kterému on nikdy neporozuměl. A zatímco je tento úlomek duše, aniž by ho Voldemort postrádal, pod Harryho ochranou, Voldemort nemůže zemřít."
Harrymu se zdálo, že ty dva muže sleduje z druhého konce nějakého dlouhého tunelu, byli od něj tak vzdálení a jejich hlasy se Harrymu podivně ozývaly v uších.
"Takže ten chlapec… ten chlapec musí zemřít?" zeptal se docela klidně Snape.
"A sám Voldemort to musí udělat, Severusi. To je nezbytné."
Nastalo další dlouhé ticho. Pak Snape řekl: "Myslel jsem… všechny ty roky…když jsme ho kvůli ní chránili. Kvůli Lily."
"Chránili jsme ho, protože bylo důležité ho učit, nechat ho vyrůst a nechat ho vyzkoušet svou sílu," řekl Brumbál s očima stále pevně zavřenýma.
"Mezitím se stává propojení mezi nimi stále silnější, roste až paraziticky; někdy jsem myslel, že to on sám tuší. Pokud ho znám, pak on sám vše naplánuje tak, že až se vydá, aby se postavil své smrti, bude to doopravdy znamenat konec Voldemorta."
Brumbál otevřel oči. Snape vypadal vyděšeně.
"To jste ho udržoval naživu proto, aby mohl zemřít až v ten správný okamžik?"
"Nebuďte tak šokovaný, Severusi. Kolik mužů a žen jste viděl umírat?"
"V poslední době jenom ty, které jsem nemohl zachránit," řekl Snape. Vstal. "Využil jste mne."
"Myslíte?"
"Špehoval jsem pro vás a lhal jsem, vystavoval jsem se pro vás smrtelnému nebezpečí. Všechno jenom proto, aby zůstal syn Lily Potterové v bezpečí. A teď mi říkáte, že ho posíláte jako prase na porážku - "
"Ale to je dojemné, Severusi," řekl Brumbál vážně. "Nakonec jste dospěl k tomu, že toho chlapce máte rád, po tom všem?"
"Jeho?" vykřikl Snape. "Expecto patronum!"
Z konce jeho hůlky vyrazila stříbrná laň; přistála na podlaze v kanceláři, poskočila a vyletěla z okna. Brumbál ji sledoval a když její stříbřitá záře zmizela, otočil se zpět ke Snapeovi s očima plnýma slz.
"I po tom všem?"
"Pořád," řekl Snape.
"Na - na oplátku?" Snape zíral na Brumbála a Harry očekával, že bude protestovat, ale po jednom dlouhém okamžiku řekl: "Cokoliv."
Vrcholek kopce zmizel a Harry stál v Brumbálově pracovně a něco vydávalo otřesný zvuk znějící jako raněné zvíře. Snape se sesunul dopředu na židli a Brumbál stál nad ním s ponurým výrazem ve tváři. Po chvilce nebo dvou, Snape zdvihl hlavu a vypadal, jako by od okamžiku, kdy opustil vrcholek kopce, prožil stovky let v utrpení.
"Myslel jsem…že něco uděláte…abyste ji udržel…v bezpečí…"
"Ona a James důvěřovali špatné osobě," řekl Brumbál. "Stejně jako vy, Severusi. Nedoufal jste, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snapeův dech byl mělký.
"Její chlapec přežil," řekl Brumbál.
Snape trochu trhnul hlavou, takže se zdálo, že odhání protivnou mouchu.
"Její syn žije. Má její oči, přesně její oči. Jsem si jistý, že si tvar a barvu očí Lily Evansové pamatujete, nemám pravdu?"
"Ne!" vyštěkl Snape. "Pryč…mrtvá…"
"Jsou tohle výčitky, Severusi?"
"Přál bych si… přál bych si, abych byl mrtvý…"
"A jaký by to mělo smysl?" řekl Bumbál chladně. "Pokud jste miloval Lily Evansovou, pokud jste ji skutečně miloval, pak jdete dál s čistým štítem."
Snape vypadal, jako by ho zármutek zcela pohltil, a Brumbálovým slovům chvilku trvalo než k němu pronikla.
"Co - co tím myslíte?"
"Víte, jak a proč zemřela. Ujistěte se, že to nebylo zbytečně. Pomozte mi ochránit Lilyina syna."
"On nepotřebuje ochranu. Temný pán je pryč - "
"- Temný pán se vrátí, a Harry Potter bude v obrovském nebezpečí, až se tak stane."
Nějakou chvíli to trvalo a Snape pomalu získával kontrolu sám nad sebou ovládaje svůj dech. Nakonec řekl: "Dobře. Dobře. Ale nikdy - nikdy to nikomu neříkejte, Brumbále! Musí to být pouze mezi námi! Slibte to! Nesnesl bych… obzvláště, když je to Potterův syn…chci vaše slovo!"
"Mé slovo, Severusi, že nikdy neodhalím to nejlepší z vás?" Brumbál si vzdychl, podíval se dolů do Snapeova zmučeného a napůl šíleného obličeje. "Pokud trváte na…"
Kancelář zmizela a okamžitě se změnila v jiné místo. Snape přecházel před Brumbálem sem a tam.
" - průměrný, arogantní jako jeho otec, předurčený k tomu, aby porušoval pravidla, těšící se ze své slávy, vyhledávající pozornost a nestydatý - "
"Vidíte, co chcete vidět, Severusi," řekl Brumbál bez toho, aby zvedl oči od svého výtisku Přeměňování dnes. "Ostatní učitelé mi hlásí, že ten chlapec je skromný, sympatický a poměrně talentovaný. Osobně ho považuji za mimořádné dítě."
Brumbál obrátil stránku a řekl, aniž by vzhlédl. "Dohlédněte na Quirella, ano?"
Barvy zavířily a všechno nyní potemnělo. Snape a Brumbál stáli kousek od sebe ve Vstupní hale, zatímco poslední opozdilci odcházející z Vánočního plesu se trousili kolem nich do svých postelí.
"Ano?" zamumlal Brumbál.
"I Karkarovovo Znamení zčernalo. Panikaří, bojí se odplaty; vy víte, jak moc pomáhal ministerstvu, když Temný pán padl." Snape se úkosem podíval na Brumbálův profil se zkřiveným nosem. "Zamýšlí utéct, jestli začne Znamení pálit."
"Opravdu?" řekl měkce Brumbál, když z pozemků přicházeli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davis. "A hodláte se k němu připojit?"
"Ne," řekl Snape, jeho černé oči upřené na mizející postavy Fleur a Rogera. "Nejsem takový zbabělec."
"Ne," řekl Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, někdy si myslím, že rozřazujeme příliš brzy…"
Odcházel a zanechal Snapea sklíčeného…
A teď Harry stál znovu v ředitelově pracovně. Byla noc a Brumbál zkroušeně seděl za stolem na židli podobné trůnu, zřejmě napůl v bezvědomí. Jeho pravá ruka se mu houpala u boku, zčernalá a spálená. Snape mumlal kouzla ukazujíc hůlkou na zápěstí ruky, zatímco levou rukou Brumbálovi naléval do krku hutný zlatý lektvar. Po chvíli nebo dvou se Brumbálova víčka zatřepala a otevřela se.
"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"
Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.
Brumbál se ušklíbl.
"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"
"Pokoušen čím?"
Brumbál neodpověděl.
"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle, a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "
Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.
"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"
Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl:
"Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."
Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.
"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."
"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.
Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"
"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.
"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."
Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl: "Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže a zaplatí cenu."
"Ve zkratce, ten chlapec má nad sebou vynesený rozsudek smrti stejně jako já," řekl Brumbál. "Teď bych měl promyslet, kdo nastoupí na Dracovo místo až on selže. Budete to vy?"
Chvíli mlčeli.
"To je, myslím, plán Temného pána."
"Lord Voldemort předvídá okamžik v blízké budoucnosti, kdy bude potřebovat špeha v Bradavicích?"
"Věří, že škola bude brzy v jeho moci, ano."
"A pokud padne do jeho moci," řekl Brumbál, jakoby mimochodem, "mám vaše slovo, že uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste ochránil studenty Bradavic?"
Snape strnule kývl.
"Dobře. A teď. Vaší první prioritou bude odhalit, co má Draco v plánu. Vyděšený náctiletý chlapec je stejně tak nebezpečný pro ostatní jako sám pro sebe. Nabídněte mu svoji pomoc a vedení, měl by to přijmout, má vás rád - "
" - o mnoho méně od té doby, co jeho otec ztratil přízeň. Draco mě obviňuje, myslí, že jsem přebral Luciusovi jeho místo."
"Přese všechno se o to pokuste. Zajímám se méně o sebe, než o případné oběti jakýchkoliv pokusů, které tomu chlapci přijdou na mysl. Nakonec, samozřejmě, máme ještě poslední věc, kterou musíme udělat, abychom ho zachránili před hněvem lorda Voldemorta."
Snape zdvihl obočí a jeho hlas byl cynický, když se ptal: "Zamýšlíte nechat ho, aby vás zabil?"
"Ne zcela. To vy mě musíte zabít."
Nastalo dlouhé ticho, přerušené pouze zvláštním cvaknutím. Fénix Fawkes oštipoval sépiovou kost.
"Chtěl byste, abych to udělal hned?" zeptal se Snape, jeho hlas byl ironicky vážný. "Nebo byste chtěl chvilku, abyste si mohl sepsat epitaf?"
"Ech, ještě ne," řekl Brumbál s úsměvem. "Předpokládám, že se ten okamžik ukáže sám, až přijde čas. Vzhledem k tomu, co se stalo dnes večer," naznačil chřadnoucí rukou, "si můžeme být jistí, že se to stane do roka."
"Pokud vám umírání nedělá problém," řekl nevrle Snape, "proč nenechat Draca, aby to udělal?"
"Duše tohoto chlapce není ještě tak zničená," řekl Brumbál, "nechtěl bych ji rozervat ve svůj vlastní prospěch."
"A moje duše, Brumbále? Co ta moje?"
"Vy sám víte, zda vaší duši ublíží pomoci starému muži vyhnout se bolesti a ponížení," řekl Brumbál. "Požaduji od vás tuto jedinou, velikou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přijde stejně jistě jako, že Kudleyští Kanonýři skončí tento rok v lize poslední. Přiznávám, že bych raději odešel rychle a bezbolestně, aniž by se to zbytečně prodlužovalo a komplikovalo, například, kdyby se do toho vložil Šedohřbet - slyšel jsem, že se přidal k Voldemortovi? Nebo drahá Bellatrix, která zbožňuje hraní si s kořistí, než se do ní pustí."
Jeho tón byl lehký, ale jeho oči probodávaly Snapea stejně jako se často stejným způsobem dívaly na Harryho, jako by mohl vidět duši, o níž mluvili. Nakonec Snape odměřeně kývl.
Brumbál se zdál být spokojený.
"Děkuji vám, Severusi…"
Kancelář zmizela a nyní se Snape s Brumbálem procházeli za soumraku na opuštěných pozemcích hradu.
"Co děláte s Potterem všechny ty večery, co spolu mluvíváte o samotě?" zeptal se náhle Snape.
Brumbál vypadal unaveně.
"Proč? Nesnažíte se mu dávat vy více školních trestů, Severusi? Ten chlapec bude zanedlouho trávit více času po škole než venku."
"Je jako jeho otec…"
"Ve vzhledu snad, ale ve své pravé povaze je mnohem více jako jeho matka. Trávím s Harrym čas, protože je mnoho věcí, které s ním chci probrat, informace, které mu musím předat před tím, než bude příliš pozdě."
"Informace," opakoval Snape. "Věříte jemu… mně nedůvěřujete."
"Není to otázka důvěry. Mám, jak oba víme, prudce omezený čas. Je samozřejmé, že dám tomu chlapci dostatek informací, aby mohl udělat to, co je třeba udělat."
"A proč nemohu mít já ty stejně informace?"
"Raději nesázím vše na jednoho koně a zvláště ne na koně, který tráví tolik času ve společnosti lorda Voldemorta."
"Což dělám na váš rozkaz!"
"A děláte to mimořádně dobře. Nemyslete si, že podceňuji neustálé nebezpečí, kterému se vystavujete, Severusi. Předávat Voldemortovi to, co se jeví jako cenné informace, zatímco mu odpíráme ty základní. Je to úkol, který bych nesvěřil nikomu kromě vás."
"Místo toho se svěřujete chlapci, který je neschopný v Nitrobraně, jehož magie je průměrná a jenž má přímé spojení s myslí Temného pána!"
"Voldemort se děsí toho spojení," řekl Brumbál. "Není to tak dlouho, co měl jistou možnost zjistit, co pro něj ve skutečnosti znamená sdílet s Harrym svou mysl. Byla to taková bolest, jakou nikdy nezakusil. Už se nikdy nepokusí ovládnout Harryho mysl, tím jsem si jistý. Ne tímto způsobem."
"Nerozumím."
"Duše lorda Voldemorta je tak zmrzačená, že nemůže snést dotyk s duší jako je ta Harryho. Je to jako jazyk na zmrzlé oceli, jako tělo v plamenech - "
"Duše? Mluvili jsme o myslích!"
"V případě Harryho a Voldemorta je to jako mluvit o jednom a tom samém."
Brumbál se rozhlédl, aby se ujistil, že tu jsou sami. Byli nyní nedaleko Zakázaného lesa a nikde nebylo žádné známky toho, že by byl někdo poblíž.
Poté, co mne zabijete, Severusi - "
"Odmítáte mi cokoliv říci, a přesto ode mne stále požadujete tu malou laskavost!" zavrčel Snape a v jeho útlém obličeji nyní zaplál skutečný vztek. "Berete toho hodně jako samozřejmost, Brumbále! Možná jsem si to rozmyslel!"
"Dal jste mi své slovo, Severusi. A když už mluvíme o službách, které mi dlužíte, myslel jsem, že jste souhlasil s tím, že dohlédnete na našeho malého zmijozelského přítele?"
Snape vypadal rozčileně a vzpurně. Brumbál vzdychl.
"Přijďte dnes večer do mé kanceláře, Severusi, v jedenáct hodin a nebudete si moci stěžovat, že ve vás nemám důvěru…"
Byli zpět v Brumbálově pracovně, okna byla temná a Fawkes seděl tiše stejně jako Snape klidně, když kolem nich Brumbál procházel a vysvětloval.
"Harry to nesmí vědět, alespoň do okamžiku, kdy to bude opravdu nezbytné, jak jinak by mohl mít sílu udělat to, co se musí stát?"
"Ale co musí udělat?"
"To je mezi Harrym a mnou. Teď poslouchejte pozorně, Severusi. Přijde čas - po mé smrti - neodporujte mi a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se bude zdát, že se lord Voldemort obává o život svého hada."
"O Naginiho?" podivil se Snape.
"Přesně tak. Pokud se stane, že lord Voldemort přestane posílat hada, aby vykonával jeho pokyny, a bude ho držet v bezpečí ve své blízkosti pod magickou ochranou, pak si myslím, že to bude bezpečné říci Harrymu."
"Říci mu co?"
Brumbál se zhluboka nadechl a zavřel oči.
"Řekněte mu, že té noci, kdy se ho Voldemort pokusil zabít a kdy Lily obětovala vlastní život, aby tomu zabránila, se vražedná kletba odrazila na Voldemorta a kus Voldemortovy duše byl oderván od celku a vklouzl do jediné žijící duše, která zbývala v té pobořené budově. Část lorda Voldemorta žije uvnitř Harryho a to je to, co mu umožňuje mluvit hadím jazykem a také propojení s Voldemortovou myslí, kterému on nikdy neporozuměl. A zatímco je tento úlomek duše, aniž by ho Voldemort postrádal, pod Harryho ochranou, Voldemort nemůže zemřít."
Harrymu se zdálo, že ty dva muže sleduje z druhého konce nějakého dlouhého tunelu, byli od něj tak vzdálení a jejich hlasy se Harrymu podivně ozývaly v uších.
"Takže ten chlapec… ten chlapec musí zemřít?" zeptal se docela klidně Snape.
"A sám Voldemort to musí udělat, Severusi. To je nezbytné."
Nastalo další dlouhé ticho. Pak Snape řekl: "Myslel jsem… všechny ty roky…když jsme ho kvůli ní chránili. Kvůli Lily."
"Chránili jsme ho, protože bylo důležité ho učit, nechat ho vyrůst a nechat ho vyzkoušet svou sílu," řekl Brumbál s očima stále pevně zavřenýma.
"Mezitím se stává propojení mezi nimi stále silnější, roste až paraziticky; někdy jsem myslel, že to on sám tuší. Pokud ho znám, pak on sám vše naplánuje tak, že až se vydá, aby se postavil své smrti, bude to doopravdy znamenat konec Voldemorta."
Brumbál otevřel oči. Snape vypadal vyděšeně.
"To jste ho udržoval naživu proto, aby mohl zemřít až v ten správný okamžik?"
"Nebuďte tak šokovaný, Severusi. Kolik mužů a žen jste viděl umírat?"
"V poslední době jenom ty, které jsem nemohl zachránit," řekl Snape. Vstal. "Využil jste mne."
"Myslíte?"
"Špehoval jsem pro vás a lhal jsem, vystavoval jsem se pro vás smrtelnému nebezpečí. Všechno jenom proto, aby zůstal syn Lily Potterové v bezpečí. A teď mi říkáte, že ho posíláte jako prase na porážku - "
"Ale to je dojemné, Severusi," řekl Brumbál vážně. "Nakonec jste dospěl k tomu, že toho chlapce máte rád, po tom všem?"
"Jeho?" vykřikl Snape. "Expecto patronum!"
Z konce jeho hůlky vyrazila stříbrná laň; přistála na podlaze v kanceláři, poskočila a vyletěla z okna. Brumbál ji sledoval a když její stříbřitá záře zmizela, otočil se zpět ke Snapeovi s očima plnýma slz.
"I po tom všem?"
"Pořád," řekl Snape.
WojQi!!..Máš to tu hezkýý...x)..Jukni ke mě,když budeš chtít...x)