close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

33.kapitola-Princův Příběh-část 2.

27. února 2008 v 15:04 | Já |  Harry Potter a Relikvie smrti
"Ne - nečmuchali - " Lily se teď bránila. "Severus viděl obálku a nemohl uvěřit, že by mudla mohl napsat do Bradavic, to je všechno! Řekl, že musí existovat čarodějové v utajení v poštovních službách, kteří se starají o - "

"Čarodějové zřejmě strkají nos všude!" řekla Petunie, nyní tak bledá jako byla před chvílí rudá. "Blázne!" vyštěkla na svoji sestru, a odkráčela ke svým rodičům…

Výjev znovu zmizel. Snape spěchal uličkou Bradavického expresu, zatímco ten si to šinul krajinou. Již byl převlečený do svého školního hábitu, asi využil první příležitosti zbavit se svých strašných mudlovských hadrů. Nakonec zastavil před kupé, ve kterém si povídala skupinka neurvalých chlapců. U okénka pak seděla schoulená Lily, obličej přitisknutý na okenní tabuli.

Snape otevřel dveře kupé a posadil se proti Lily. Podívala se na něj, a pak znovu vyhlédla z okna. Plakala.

"Nechci s tebou mluvit," řekla staženým hlasem.

"Proč ne?"

"Tuny m-mě nenávidí. Protože jsme viděli dopis od Brumbála."

"No a?"

Hodila po něm pohled hlubokého opovržení.
"Je to moje sestra!"

"Ona je ale jen - ," rychle se zarazil. Lily, příliš zaměstnaná otíráním svých slz, které neměl nikdo vidět, ho neslyšela.

"Ale my už jedeme!" řekl neschopen potlačit nadšení ve svém hlase. "Už je to tak! Jedeme do Bradavic!"

Kývla, otřela si oči a i přes svůj smutek se usmála.

"Mohla bys být ve Zmijozelu," řekl Snape, povzbuzen jejím úsměvem.
"Zmijozelu?"

Jeden z chlapců, který s nimi sdílel kupé a který zatím o Lily ani Snapea nejevil žádný zájem, se po vyslovení tohoto slova otočil a Harry, jehož pozornost byla připoutána k těm dvěma u okna, uviděl svého otce: drobný, černovlasý jako Snape, ale bylo jasně vidět, že je o něj dobře postaráno a že je zbožňován, což Snapeovi očividně chybělo.

"Kdo chce být ve Zmijozelu? Myslím, že odcházím, co říkáš?" James se zeptal chlapce, který seděl proti němu, a Harry se škubnutím zjistil, že to je Sírius. Sírius se nesmál.

"Moje celá rodina byla ve Zmijozelu," řekl.

"Hrome," řekl James, "a to jsi mi připadal v pohodě."

Sírius se zašklebil.

"Možná poruším tradici. Kam bys chtěl nejraději, kdybys měl na výběr?"
James zdvihl neviditelný meč.

"Nebelvír, kde odvaha se nejvíc cení. Jako můj otec."

Snape vydal tichý, pohrdavý zvuk. James se k němu otočil.

"Máš s tím nějaký problém?"

"Ne," řekl Snape, ačkoliv jeho drobný úšklebek říkal něco jiného. "Pokud jsi raději odvážný než chytrý - "

"A kam doufáš, že se dostaneš ty, když nejsi ani jedno z toho?" prohodil Sírius.

James zařval smíchy. Lily se narovnala, poněkud zčervenalá, a podívala se s nechutí na Jamese a Siriuse.

"Pojď, Severusi, najdeme si jiné kupé!"

"Oooo…"

James a Sírius napodobovali její vysoký hlas; James se Snapeovi pokusil podrazit nohy, když kolem něj procházel.

"Uvidíme se, Srabusi!" uslyšeli, když se za nimi zabouchly dveře kupé…

A výjev se změnil znovu…

Harry stál přímo za Snapem, když se díval na stoly osvětlené svíčkami, lemované uchvácenými obličeji. Potom profesorka McGonagallová řekla: "Evansová, Lily!"
Sledoval svoji matku, když na roztřesených nohou kráčela k vratké stoličce, na niž se posléze posadila. Profesorka McGonagallová jí položila na hlavu Moudrý klobouk a sotva vteřinu poté, co se dotkl temně rudých vlasů, klobouk vykřikl:

"Nebelvír!"

Harry slyšel, jak si Snape povzdechl. Lily si sňala klobouk, podala ho zpět profesorce McGonagallové, a pak spěchala k jásajícím Nebelvírským. Při chůzi se ale ještě ohlédla na Snapea a na tváří měla náznak smutného úsměvu. Harry viděl Siriuse, jak se posunul, aby jí uvolnil místo na lavičce. Ona mu věnovala letmý pohled a zdálo se, že v něm rozpoznala chlapce z vlaku, a tak zkřížila ruce a přísně se k němu otočila zády.

Rozřazování pokračovalo. Harry viděl, jak se Lupin, Pettigrew a jeho otec připojili k Lily a Siriusovi u nebelvírského stolu. Nakonec, když už na rozřazení zbývalo pouze dvanáct studentů, profesorka McGonagallová zavolala Snapea. Harry šel s ním ke stoličce a díval se, jak mu položila klobouk na hlavu.

"Zmijozel!" vykřikl Moudrý klobouk.

A Severu Snape šel až na druhou stranu haly, pryč od Lily, kde ho přivítali Zmijozelští a kde ho Lucius Malfoy, s prefektským odznakem zářícím na hrudi, poplácal po zádech, když se posadil vedle něj…

A výjev se změnil…

Lily a Snape se procházeli po nádvoří a evidentně se hádali. Harry si pospíšil, aby je dohonil a mohl je slyšet. Když je doběhl, uvědomil si, o kolik jsou oba vyšší: zdálo se, že uběhlo několik let od doby, kdy byli zařazeni.

"…myslel jsem, že jsme byli přáteli?" říkal Snape. "Nejlepšími přáteli?"

"My jsme, Seve, ale nemám ráda lidi, se kterými se potloukáš! Promiň, ale Avery a Mulciber se mi hnusí! Mulciber! Co na něm vidíš, Seve? Nahání mi hrůzu! Nevíš snad, co se onehdy snažil udělat Mary Macdonaldové?"

Lily došla ke sloupu a opřela se o něj, dívajíc se do úzkého, nažloutlého obličeje.
"To nic nebylo," řekl Snape. "Byla to sranda, to je vše - "

"Byla to černá magie, a pokud myslíš, že to bylo zábavné - "

"A co takhle ten neřád Potter a jeho kámoši?" ptal se Snape. Znovu zrudl, když to říkal, neschopen, jak se zdálo, udržet se ve svém vzteku.

"Co s tím má Potter co dělat?" řekla Lily.

"Čmuchají v noci venku. Kolem toho jejich Lupina je něco divného. Kam chodívá?"

"Je nemocný," řekla Lily. "Říkají, že je nemocný - "

"Každý měsíc za úplňku?" řekl Snape.

"Znám tvou teorii," řekla Lily a znělo to chladně. "A mimochodem, proč jsi tím tak posedlý? Proč se staráš o to, co dělají v noci?"

"Jenom se ti snažím ukázat, že nejsou tak úžasní, jak si všichni myslí."

Intenzita jeho upřeného pohledu způsobila, že zrudla.
"I když, oni neprovádějí černou magii." Snížila svůj hlas. "A ty jsi skutečně nevděčný. Slyšela jsem, co se stalo tehdy v noci. Slídil jsi v tom tunelu u vrby mlátičky a James Potter tě zachránil před něčím tam dole - "

Celý Snapeův obličej se zkřivil a on vyprskl: "Zachránil? Zachránil? Ty asi myslíš, když si hrál na hrdinu? Zachraňoval si svůj krk a stejně tak i krky svých přátel! Ty nebudeš - nenechám tě - "

"Nenecháš mě? Nenecháš mě?"

Lily měla své jasně zelené oči otevřené a Snape ustoupil.

"Nemyslel jsem - já jenom nechci vidět, jak děláš hlupáka z - líbíš se mu, líbíš se Jamesovi Potterovi!" Zdálo se, že tato slova z něj vypadla proti jeho vůli.

"A on není… Každý si myslí… velký famfrpálový hrdina - " Snapeova hořkost a nelibost způsobovaly, že nebyl schopný se vyjádřit, a Lilyino obočí se zdvihalo čím dál výš.

"Já vím, že James Potter je arogantní náfuka," řekla a vpadla Snapeovi do řeči. "Nepotřebuju, abys mi to říkal. Ale Mulciberův a Averyho smysl pro humor je učiněné zlo. Zlo, Seve. Nedokážu pochopit, jak se s nimi můžeš přátelit."

Harry pochyboval, že Snape vůbec slyšel její námitky k Mulciberovi a Averymu. V okamžiku, kdy urazila Jamese Pottera, se celé jeho tělo uvolnilo a jak šli dál, Snape viditelně ožil…

A výjev zmizel…

Harry se díval, jak Snape vyšel z Velké síně poté, co odevzdal své NKÚ z Obrany proti černé magii. Díval se, jak vyšel ven z hradu a neúmyslně zabloudil k místu nedaleko buku, kde spolu seděli James, Sírius, Lupin a Pettigrew. Ale v tomto případě se Harry udržoval v určité vzdálenosti, neboť věděl, co bude následovat, James zdvihne Severuse do vzduchu a zesměšní ho; věděl, co se stalo a slyšet a vidět to znovu mu nečinilo pražádné potěšení. Viděl, jak se ke skupince připojila Lily a vystoupila na Snapeovu obranu. Vzdáleně slyšel, jak na ni Snape vykřikl v svém pokoření a vzteku to neodpustitelné slovo:

"Mudlovská šmejdka."

Výjev se změnil…

"Je mi to líto."

"Nezajímá mě to."

"Promiň!"

"Šetři svůj dech."

Byla noc. Lily stála v županu se založenýma rukama před obrazem Buclaté dámy u vchodu do nebelvírské věže.

"Nepřišla bych, kdyby mi Mary neřekla, že vyhrožuješ, že tu přespíš."

"To jsem řekl a taky bych to udělal. Nikdy bych tě nenazval mudlovskou šmejdkou, prostě mi to jenom - "

"Uletělo?" V Lilyině hlase však nebyla žádná lítost. "Už je příliš pozdě. Už mnohokrát jsem ti odpustila. Nikdo z mých přátel nechápe, proč se s tebou pořád ještě bavím. Ty a tvoji drazí smrtijedští přítelíčkové - vidíš, nikdy jsi to nepopřel! Nikdy jsi nepopřel, že to je to, o co usilujete! Nemůžete se už dočkat, až se připojíte k Ty víš komu, že?"

Otevřel ústa a zase je bez hlesu zavřel.

"Už se nemůžu dále přetvařovat. Zvolil sis svoji cestu a já zase svoji."

"Ne - poslouchej, nechtěl jsem - "

"- nazvat mě mudlovskou šmejdkou? Ale ty tak nazýváš všechny, kteří se narodili mudlům jako já, Severusi. Proč bych já měla být odlišná?"

Přemýšlel, co by na to odvětil, ale ona se s pohrdavým pohledem odvrátila a prošla zpět otvorem v obrazu…

Chodba zmizela a výjev se proměňoval o trochu déle. Harrymu se zdálo, že prolétá měnícími se tvary a barvami, pak se jeho okolí znovu zklidnilo a on stál ve tmě na pustém a chladném vrcholku kopce, vítr hvízdal ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape supěl, otáčel se na místě, hůlku pevně sevřenou v ruce a čekal na něco nebo na někoho… Jeho strach nakazil i Harryho, ačkoliv věděl, že ho tu nemůže nikdo zranit. Harry se ohlížel přes rameno, byl zvědavý, na co tu Snape čekal -

Potom se vzduchem mihl oslňující, ostrý záblesk bílého světla. Harry si pomyslel, že je to blesk, ale Snape padl na kolena a hůlka mu vyletěla z ruky.

"Nezabíjejte mě!"

"To není můj záměr."

Jakýkoliv zvuk Brumbálova přemístění byl přehlušen zvukem větru ve větvích. Stál s rozevlátým hábitem před Snapem a jeho obličej byl zespodu osvětlen světlem vycházejícím z jeho hůlky.

"Tak, Severusi? Jakou má pro mě lord Voldemort zprávu?"

"Ne - žádnou zprávu - jsem tu na vlastní pěst!"

Snape lomil rukama: vypadal jako by částečně zešílel a černé rozcuchané vlasy mu poletovaly kolem tváře.

"Já - přicházím s varováním - ne, s žádostí - prosím - "

Brumbál švihl hůlkou. Skrz listy a větve kolem nich stále proudil noční vzduch, na místo, kde on a Snape stáli proti sobě, padlo ticho.

"Co po mně Smrtijed může chtít?"

"Ta - ta věštba… předpověď… Trelawneyová…"

"Ach ano," řekl Brumbál. "Kolik si z ní předal lordu Voldemortovi?"

"Všechno - všechno, co jsem slyšel!" řekl Snape. "To je proč - je to z toho důvodu, že on si myslí, že mluví o Lily Evansové!"

"Věštba se nevztahuje na ženu," řekl Brumbál. "Hovoří o chlapci narozeném na konci července - "

"Vy víte, co myslím! On myslí, že se v ní mluví o jejím synovi, bude je pronásledovat - všechny je zabije - "

"Pokud pro tebe ona tolik znamená," řekl Brumbál, "lord Voldemort ji jistě ušetří. Nemůžeš si vyžádat milost pro matku výměnou za syna?"

"Já - ptal jsem se ho - "

"Hnusíš se mi," řekl Brumbál a Harry nikdy neslyšel v jeho hlase tolik pohrdání. Vypadalo to, jako by se Snape trochu schoulil.

"Nestaráš se snad o smrt jejího manžela a dítěte? Oni mohou zemřít, jakmile budeš mít to, co chceš?"

Snape nic neřekl, jenom se na Brumbála díval.

"Skryjte je všechny," zaskřehotal. "Udržte ji - je - v bezpečí. Prosím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama