close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

30.kapitola-vyhazov Severuse Snapea-část 2.

27. února 2008 v 14:58 | Já |  Harry Potter a Relikvie smrti
"Chcete, říct že je mrtvý?" řekl Harry, ignoroval Kratiknota i Prýtovou, překvapené jeho náhlým zjevením, a běžel k oknu.

"Ne, není mrtvý," řekla McGonagallová hořce. "Na rozdíl od Brumbála měl stále ještě u sebe hůlku… a zdá se, že se od svého pána naučil pár nových triků."

Se záchvěvem zděšení spatřil Harry v dáli těleso ve tvaru netopýra, letící směrem k potemnělé vnější zdí hradu.

Najednou za sebou uslyšeli hlasité kroky a hlasité oddychování. Připojil se k nim profesor Křiklan

"Harry!" zafuněl, a dál si masíroval svůj ohromný hrudník pod smaragdově zeleným sametovým pyžamem. "Můj drahý chlapče… jaké překvapení… Minervo, prosím vysvětlete mi to… Severus… co…?

"Náš ředitel si dává krátkou pauzu," řekla profesorka McGonagallová a ukázala na otvor v okně ve tvaru Snapea.

"Paní profesorko!" vykřikl Harry a rukou si chytil čelo.

Najednou viděl jezero plné mrtvol, bylo hned pod ním, cítil, jak zelená loďka dorazila ke břehu a Voldemort ji opustil, měl v srdci vraždu…

"Paní profesorko, musíme zabarikádovat školu. Už se blíží!"

"Velmi dobře. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit se blíží," řekla ostatním učitelům.

Prýtová a Kratiknot zalapali po dechu. Křiklan hlasitě zasténal. "Potter má nějakou práci na hradě, na Brumbálův příkaz. Musíme použít veškerou ochranu, které jsme schopni, zatímco Potter udělá, co musí."

"Uvědomujete si, že nic, co uděláme, nemůže zastavit Vy-víte-koho napořád?" vypískl profesor Kratiknot.

"Ale můžeme ho zdržet," řekla profesorka Prýtová.

"Děkuji, Pomono," odpověděla profesorka McGonagallová a mezi oběma čarodějkami bylo vidět vzájemné pochopení.

"Doporučila bych zajistit základní ochranu kolem hradu, potom shromáždit všechny studenty a setkat se ve Velké síni. Většina musí být evakuována, ačkoli myslím, že plnoletí studenti, kteří chtějí zůstat a bojovat, by měli dostat šanci.

"Souhlasím," řekla profesorka Prýtová a již spěchala ke dveřím. "Za dvacet minut se sejdeme ve Velké místnosti se svými kolejemi."

Když odbíhala pryč, slyšeli její mumlání, "Tentacula, Ďáblovo osidlo. A Snargaluffské lusky… ano, ráda bych viděla, jak s nimi chtějí Smrtijedi bojovat."

"Já mohu bojovat odsud," rozhodl se Kratiknot, a ačkoli odtud sotva viděl ven, namířil hůlku ven z okna a začal mumlat složitá, komplexní zaklinadla. Harry uslyšel zvláštní hluk, když Kratiknot vypustil Sílu větrů na pozemky

"Pane profesore," řekl Harry a přišel blíže k drobnému učiteli kouzelných formulí. "Pane profesore, nerad ruším, ale je to důležité. Nemáte nějaké tušení, kde by mohl být diadém Helgy z Havraspáru?


"Protego Horribilis… Diadém Havraspáru?" vypískl Kratiknot. "Nějaké ty vědomosti navíc nikdy neuškodí, Pottere, ale nemyslím si, že by to platilo zrovna v této situaci!"

"Myslel jsem jen… víte, kde je? Viděl jste ho někdy?"

"Jestli jsem ho viděl! Nikdo žijící ho neviděl! Je ztracen už velice dlouho, chlapče."

Harry pocítil kombinaci zoufalého zklamání a paniky. Co potom mohl být ten viteál?

"Setkáme se s Vámi a Havraspárskými ve společenské místnosi, Filiusi!" řekla profesorka McGonagallová a kývla na Harryho a Lenku aby ji následovali.

Právě dosáhli dveří, když zahřměl Křiklanův hlas.

"Moje slovo," řekl udýchaně, bledý a upocený, jeho mroží knír se pohnul. " Co dělat! Nejsem si jistý, jestli je to moudré, Minervo. Nemůže prozradit vchod, ty víš, a kdokoliv, kdo se ho pokusil zdržovat, byl v největším bolestném ohrožení..."

"Musím očekávat tebe a Zmijozel ve Velké síni za 20 minut," řekla profesorka McGonagallová.
"Pokud chceš odjet se svými studenty, nebudeme tě zdržovat. Ale pokud učiníš pokus sabotovat naše vedení a pozvedneš proti nám zbraně uvnitř hradu, potom, Horacio, tě budeme muset zabít."

"Minervo", řekl zděšeně.

"Nadešel čas pro Zmijozel, musí se rozhodnout, jestli bude k nám loajální," přerušila ho profesorka McGonagallová. "Jdi a vzbuď studenty, Horacio."

Harry nezůstal, aby se koukal na zmijozelské breptání. On a Luna stáli za profesorkou McGonagallovou, která zaujala pozici uprostřed chodby a zvedla svojí hůlku.

"Piertotum...oh, proboha, Filchi, ne nyní..."

Starý kulhající školník se právě objevil, volajíc: "Studenti jsou z postelí! Studenti jsou v chodbách!"

"To je jasný, že jsou, ukecaný idiote!" zařvala McGonagallová. "Nyní jdi a dělej něco užitečného! Najdi Protivu!"

"P-Protivu?" zakoktal Filch, jako kdyby to jméno nikdy neslyšel.

"Ano, Protivu, blázne, Protivu! Nestěžoval sis na něj čtvrt století? Jdi a přiveď ho sem!"

Filch si evidentně myslel, že profesorka McGonagallová se pomátla, ale kulhal pryč, nahrbil ramena a brumlal si pod vousy.

" A nyní..Piertotum Locomator!" zakřičela McGonagallová. A všude, po celé chodbě, sochy a brnění skočily dolů z jejich podstavců a s omračujícím rachotem se ocitly na chodbě, Harry věděl, že se tohle celé opakovalo po celém hradě.

"Bradavice jsou v ohrožení!" zavolala profesorka McGonagallová. "Muži za hranicemi živých, chraňte nás, je to vaše povinnost k naší škole!"

Chrastící a vřeštící, horda pohybujících se soch, běžely úprkem kolem Harryho, někteří menší, někteří v nadživotní velikosti.
Byla zde taky zvířata, chřestící brnění drželi meče a pichlavé koule na řetězech.

"Nyní, Pottere," řekla McGonagallová, "ty a slečna Láskorádová byste se se svými přáteli měli vrátit do Velké síně...Musím vzbudit ostatní Nebelvírské."

Ocitli se na vrcholu schodů, Harry a Lenka se otočili k ukrytému vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby.
Když běželi, potkávali zástupy studentů, mnohé z nich měli cestovní kabáty přes pyžama, pečlivě doprovázeni dolů do síně svými učiteli a prefekty.

"To byl Potter!"

"Harry Potter!"

"Byl to on, viděl jsem ho!"

"Ale Harry se neotočil, dosáhli Komnaty nejvyšší potřeby, opřel se proti zdi, která se jim otevřela, a on a Lenka pospíchali dolů po příkrých schodech.

"Co...?"

Když viděli místnost, Harry sešel poslední schody v šoku. Bylo zde narváno, mnohem více, než když tu byli naposledy. Kingsley a Lupin se na něho koukali, byli zde také Oliver Wood, Katie Bellová, Angelina Johnsonová a Alicia Spinnetová, Bill a Fleur a pan a paní Weasleovy.

"Harry, co se stalo?" zeptal se Lupin, přicházejíc ke schodům.

"Voldemort je na cestě, snaží se zabarikádovat školu, Snape utíká, co tady děláte? Jak víte?"

"Psali jsme zbytku Brumbálovi armády," vysvětloval Fred. "Nemůžeš od nikoho očekávat, že si nechá ujít takovou srandu, Harry, a B.A. dala vědět Fénixovu Řádu a celé se to takhle nabalilo."

"Co bude první?" volal George. "Co se bude dít?"

"Evakuují mladší děti a všichni se setkávají ve Velké síni, kvůli organizaci.

"Budeme bojovat."

Velký řev se k němu blížil, byl tlačen ke zdi, když ho chtěl každý pozdravit, smísil se s členy Fénixova řádu, Brumbálovy armády a Harryho starého famfrpálového týmu, všichni s vytaženými hůlkami, postupovali do srdce hradu.

"Pojď, Lenko," zavolal Dean, když ji míjel, chytnul ji prázdnou rukou, stiskla mu ji a sledovala ho ke schodům.

Zástup se zmenšoval. Už jenom pár lidí zůstalo v Komnatě nejvyšší potřeby a Harry se k nim přidal.
Paní Weasleová se hádala s Ginny. Kolem nich stál Lupin, Fred, George, Bill a Fleur.

"Ještě nejsi plnoletá!" křičela paní Weasleová na svou dceru a Harry se přiblížil. "Nemůžu ti to dovolit."

"Chlapci, ano, ale ty..musíš jít domů!"

"Nepůjdu!"

Ginnyiny vlasy zavlály, když chytla matčinu paži.

"Jsem v Brumbálově armádě..."

"Mládežnický sdružení!"

"Mládežnický sdružení tu udělalo takových věcí, kterých se nikdo jiný nikdy neodvážil udělat!" řekl Fred.

"Je jí šestnáct!" zavolala paní Weasleová. "Není na to dostatečně stará. Na co jste vy dva mysleli, když jste ji brali s sebou...?"

Fred a George vypadali mírně zahanbeně.

"Máma má pravdu,Ginny," řekl Bill jemně. "Nemůžeš to dělat. Každý nezletilý musí odejít, tak je to správně."

"Nemůžu jít domů!" zavolala Ginny, v očích se jí zaleskly vztekem slzy. "Moje celá rodina je tady, nemůžu tu sama čekat a nevědět..a.."

Její oči se poprvé setkaly s Harrym. Podívala se na něho prosebně, ale on potřásl hlavou a ona se hořce otočila pryč.

"Dobře," řekla, koukala se na vchod do tunelu do Chroptící chýše. "Teď vám řeknu sbohem a potom a ..."

Ozvala se rána.

Někdo další se dral z tunelu, zakymácel se trochu a spadl. Zvedl se a sedl si na nejbližší židli, podíval se kolem a srovnal si brýle s kostěnými obroučky a řekl:

"Nejdu pozdě? Už to začalo? Právě jsem vypátral, tak já...já...." Percy breptal do ticha.

Evidentně neočekával, že se ocitne uprostřed svojí rodiny. Rozprostřela se chvíle údivu, porušena Fleur, která se otočila k Lupinovi a s hlubokým napětím řekla.

"Takže.. jak se má Teddy?"Lupin na ni překvapeně zamrkal.

Ticho mezi Weasleovými bylo na bodu mrazu.

"Já..oh...ano...je v pořádku!" řekl nahlas Lupin. "Ano, Tonksová je s ním, u její matky.."

Percy a ostatní Weasleovi stále na sebe chladně koukali.

"Tady mám fotku, řekl Lupin, vytáhnul fotku ze svého pláště a ukazoval ji Fleur a Harrymu, který viděl malé miminko s chomáčem zářivě tyrkysových vlasů, mávající tlustou pěstičkou do foťáku.

"Byl jsem blázen!" zařval Percy, tak nahlas, že Lupin málem upustil fotografii. "Byl jsem idiot, byl jsem okázalý hlupák, byl jsem......"

"Ministrův mazlíček, popírající rodinu, po pomoci dychtící blbec," řekl Fred.

Percy polknul

"Ano, byl jsem!"

"Dobře, nemohl jsi to říct krásněji," řekl Fred, a vztáhnul ruce k Percymu.

Paní Weasleové propukla v pláč, běžela vpřed, odstrčila na stranu Freda a zmáčkla Percyho v dusícím obětí, když popadnul dech podíval se na svého otce.

"Je mi to líto, tati," řekl Percy.

Pan Weasly raději rychle mrkal, když běžel obejmout svého syna.

"Jakto, že jsi změnil názor, Percy?" zeptal se George.

"Bylo načase odejít," řekl Percy, utírajíc si oči kouskem cestovního pláště pod svými brýlemi.

"Hledal jsem cestu ven, ale na ministerstvu to není tak snadné, pořád uvězňují krvezrádce. Snažil jsem se zkontaktovat Aberfortha a on mě kontaktoval 10 minut před tím, než Bradavice začnou válčit, takže tu jsem."

"Dobře, můžeme se spolehnout na naše prefekty, kteří by nás měli vést v době, jako je tato," imitoval George Percyho hlas.

"Nyní jďeme ke schodům a bojujme proti Smrtijedům.!

"Takže, ty jsi teď moje švagrová?," řekl Percy, a potřásl si s Fleur rukou, při tom co pospíchali ke schodům s Billem, Fredem a Georgem.

"Ginny!"zaštěkala paní Weasleová.

Ginny se pokoušela z pod pláštěm zmatku dostat nepozorovatelně ke schodům také.

"Molly, a co takhle?" řekl Lupin. " proč by tady nemohla Ginny zůstat, věděla by, co se děje, ale nebyla by uprostřed boje?"

"Já..."

"To je dobrý nápad," řekl pan Weasley, "Ginny, zůstaneš v tomto pokoji, slyšíš mě?"

Ginny se to úplně nezdálo, ale pod tátovým neobvyklým upřeným pohledem přitakala. Pan a paní Weasleovi a Lupin dosáhli schodiště.

"Kde je Ron?" zeptal se Harry.

"Říkal něco o koupelně," řekla Ginny, "není to dlouho, co odešel."

"Koupelna?" Harry přešel pokoj a otevřel dveře vedoucí do koupelny. Byla prázdná.

"Jsi si jistá, že říkal koupel..."

Ale jeho jizva zabolela a Komnata nejvyšší potřeby zmizela.

Koukal se na železná vrata, koukal se z temnoty přímo na hrad, který před ním zářil.
Nagini mu ležel okolo ramen. Byl obklopen chladem a posedlý myšlenkou na smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama