Před vnitřními stříbrnými dveřmi, na kterých stálo varování o strašlivé odplatě pro zloděje, stáli dva skřeti. Harry pohlédl na báseň a z ničeho nic se mu vybavila vzpomínka, na dobu, kdy na to samém místě stál v den svých jedenáctých narozenin, těch nejlepších v životě.
Hagrid stál vedle něj a povídal, "Jen blázen by se je pokoušel vykrást,"¨
Gringottova banka mu tehdy přišla jako zázračné místo, začarované skladiště se zlatem, o kterém nikdy neměl tušení, že je jeho a ani ve snu ho tenkrát nenapadlo, že by se sem měl vrátit a krást...Ale za pár vteřin už stáli v rozsáhlé mramorové hale uvnitř banky. U dlouhého pultu seděli na vysokých stoličkách skřeti a věnovali se prvním zákazníkům. Hermiona, Ron a Travers zamířili ke starém skřetovi, který lupou zkoumal velkou tlustou minci. Hermiona nechala Traverse popostoupit dopředu, aby mohla Ronovi vysvětlit charakteristiku haly.
Skřet položil zkoumanou minci stranou a bezadresně pronesl "Leprikóní". Pak pozdravil Traverse, jenž mu podal malý zlatý klíček. Skřet jej prozkoumal a vrátil mu jej zpět.
Hermiona vykročila k němu.
"Madam Lestrangeová!" pronesl skřet evidentně překvapen. "Ach můj bože! Mohu - mohu Vám pomoci?"
"Přeji si jít do svého trezoru," odpověděla Hermiona.
Skřet trochu couvnul. Harry se rozhlédl. Travers nebyl jediný, kdo postával kolem a pozoroval je. Řada skřetů přerušila práci a dívala se na Hermionu.
"Můžete se...identifikovat?" zeptal se skřet.
"Identifikovat? Nikdy - nikdy v životě jsem se nemusela identifikovat!" oponovala mu Hermiona.
"Oni to ví!" zašeptal Griphook Harrymu do ucha. "Museli je varovat, že se sem může někdo pokusit vniknout."
"Postačí vaše hůlka, madam," řekl skřet. Natáhl chvějící se ruku a Harry si v hrozivé vteřině uvědomil, že skřeti Gringgottovy banky ví, že Bellatrixina hůlka byla ukradena.
"Jednej, jednej rychle!" šeptal Griphook Harrymu do ucha, "kletba Imperius!""
Harry zvedl pod pláštěm hůlku z hlohu, namířil ji na starého skřeta a poprvé v životě zašeptal, "Imperio!"
Z Harryho paže vystřelil zvláštní pocit brnícího tepla, které jakoby proudilo z jeho mysli přes šlachy a žíly a propojilo ho s hůlkou a kletbou, kterou pronesl. Skřet vzal Bellatrixinu hůlku, pečlivě ji prozkoumal a pak řekl, "Ah, vidím, že jste si nechala vyrobit novou hůlku, madam Lestrangeová!"
"Cože?" zeptala se Hermiona, "ne, ne, to je moje - "
"Novou hůlku?" podivil se Travers a znovu přistoupil k přepážce. Skřeti kolem je stále pozorovali. "Ale jak jste to dokázala? Který výrobce hůlek vám ji vyrobil?"
Harry zareagoval bez přemýšlení. Namířil hůlku na Traverse a znovu zamumlal, "Imperio!"
"Ach, ano," řekl Travers a podíval se na Bellatrixinu hůlku. "A funguje dobře? Vždycky jsem říkal, že nové hůlky potřebují trochu času, nemyslíte?"
Hermiona vypadala naprosto ohromeně, ale k Harryho velké úlevě, přijala bizardní změnu ve vývoji bez komentáře.
Starý skřet tleskl za přepážkou rukama a okamžitě k němu přistoupil mladší skřet.
"Budu potřebovat břinkot," řekl skřetovi, který hned zmizel a za vteřinu se vrátil s koženou kabelou, ve které o sebe řinčely kovové předměty, kterou předal svému nadřízenému.
"Dobře, velmi dobře! Následujte mě, prosím, madam Lestrangeová," řekl skřet, seskočil ze stoličky a zmizel tak z dohledu, "zavedu vás do vašeho trezoru."
Objevil se na druhé straně přepážky a vesele k nim kráčel se stále ještě cinkající kabelou. Travers se nyní téměř nehýbal a jen ústa měl doširoka otevřené. Ron k tomuto zvláštnímu jevu jen přitahoval pozornost, když jej zmateně pozoroval.
"Moment - Bogrode!"
Jiný skřet vystartoval zpoza přepážky.
"Máme své instrukce," řekl a zlehka se Hermioně uklonil, "omlouvám se, madam Lestrangeová, ale k trezoru Lestrangeových byla přidána zvláštní ochranná opatření.
Naléhavě něco šeptal Bogrodovi do ucha, ale skřet pod kletbou Imperius ho setřásl.
"Jsem si plně vědom těchto instrukcí. Madam Lestrangeová si přeje jít do svého trezoru ...velmi vážená rodina ... staří klienti ... tudy, prosím..."
A s cinkotem spěšně zamířil k jedněm z mnoha dveří, které vedly z haly. Harry se ohlédl na Traverse, který stále ještě stál na jednom místě a tvářil se příliš nepřítomně. Harry se rozhodl. Mávnutím hůlky donutil Traverse přijít k nim a sledovat je až ke dveřím, do hrubé kamenné chodby za nimi, osvětlené pochodněmi.
"Máme problém, podezírají nás," řekl Harry, když za nimi zabouchly dveře a sundal si neviditelný plášť. Griphook seskočil z jeho ramen. Travers ani Bogrod se vůbec nepodivili jejich neobvyklému zjevení.
"Jsou pod kletbou Imperius," dodal v rekaci na zmatené pohledy Rona a Hermiony, kteří zírali na nepřítomné tváře Traverse s Bogrodem. "Ale nemyslím, že jsem ji použil dostatečně silnou, nevím..."
A v hlavě se mu objevila další vzpomínka, tentokrát na skutečnou Bellatrix Lestrangeovou, jak před ním vřískala, když se poprvé v životě pokusil použít kletbu, která se nepromíjí:
"Musíš ji opravdu chtít použít, Pottere!"
"Co budem dělat?" zeptal se Ron. "Nevrátíme se ještě? Dokud můžem?"
"Pokud ještě můžeme," řekla Hermiona a pohlédla na velké dveře do hlavní haly, kde se dělo kdoví co.
"Když jsem se dostali takhle daleko, tak bych šel dál." prohlásil Harry.
"Dobře," souhlasil Griphook, "potřebujeme, aby Bogrod řídil vozík. Já na to nemám povolení. Ale nebude tam místo pro toho čaroděje."
Harry namířil hůlkou na Traverse.
"Imperio!"
Kouzelník se otočil a spěšně odcházel podél tmavé uličky.
"Co ho necháváš dělat?"
"Schovat se," odpověděl Harry a namířil pro změnu na Bogroda, který hvízdl a přivolal vozík, jenž k nim přijel ze tmy. Harry si byl jistý, že když do něj nasedali, slyšel v hlavní síni výkřiky. Bogrod si sednul s Griphookem dopředu, Harry, Ron a Hermiona se zmáčkli v zadní části.
Vozík se rozjel se škubnutím a nabral rychlost. Prosvištěli kolem Traverse, který se schovával do díry ve zdi, když se vozík začal kroutit a zatáčet do labyrintových zatáček. Stále mířili hlouběji a hlouběji. Přes rachot koleček Harry neslyšel nic jiného.
Vlasy za ním vlály, jak míjely stalaktity a jeli stále níž, ale stále se ohlížel. Bylo to, jako by za sebou nechaly obrovské stopy. Čím víc o tom přemýšlel, tím šílenější mu jejich plán připadal. Převléknout Hermionu za Bellatrix, vzít se sebou její hůlku, když Smrtijedi dobře věděli, kdo jí ji vzal - "
Byli hlouběji, než kdy Harry v Gringgotově bance byl. Vozík v rychlosti se trochu naklonil a na chvíli uviděli před sebe. Na vteřinu Harry zaslechl Griphooka vykřiknout:
"Ne!", když se na ně spustil vodopád. Ale na brzdění nebyl čas: prosvištěli skrz něj.
Harry cítil vodu v očích i ústech, nic neviděl, ani nemohl dýchat. Pak se vozík hrozivě naklonil, převrátil se a všechny je vyhodil ven. Uslyšel, jak se vozík roztříštil o stěnu, slyšel, jak Hermiona něco křičí a ucítil, jak jej něco tlačí k zemi jako by nic, až bezbolestně přistál na kamenné chodbě.
"P-potlačovací kouzlo," prskala Hermiona, když ji Ron zvedl na nohy. K Harryho zděšení, už ale vůbec nevypadala jako Bellatrix. Místo toho tam stála v příliš velkých hábitech, pomočená, ve své obvyklé podobě. Ron už měl zase zrzavé vlasy a žádné vousy. Uvědomili si to, když se na sebe dívali a sáhli na své tváře.
"Zlodějův pád!" řekl Griphook, když se škrábal na nohy a díval se na vodu na kolejích, která jak Harry nyní pochopil, nebyla jen tak obyčejná. "Smývá jakékoliv kouzlo! Ví, že v bance jsou zloději, použili ochranná kouzla!"
Viděl, jak Hermiona kontroluje, zda stále má malý batoh a spěšně strčil ruku pod bundu, aby se ujistil, že pořád má neviditelný plášť. Pak se otočil na Bogroda, který ohromeně třásl hlavou.
"Zlodějův pád zřejmě smyl i kletbu Imperius."
"Potřebujeme ho," řekl Griphook, "nemůžeme vejít do trezoru bez skřeta z Gringgotovy banky. A potřebujeme také břinkot!"
"Imperio!" řekl znovu Harry a ozvěna zopakovala jeho hlas kamennou chodbou. Opět pocítil prudký pocit ovládání, které proudilo z jeho hlavy do hůlky. Bogrod se znovu podřídil jeho vůli. Jeho zmatený výraz se změnil do zdvořile lhostejného a Ron spěšně zvedl koženou kabelu s kovovými předměty.
"Harry, myslím, že slyším, jak sem někdo jde!" ozvala se Hermiona. Namířil Bellatrixinu hůlku na vodopád a vykřikla: "Protego!" Viděli, jak ochranné kouzlo přerušilo proud očarované vody, která tekla do chodby.
"Dobrý nápad," řekl Harry, "veď nás, Griphooku!"
"Jak se pak odsud dostaneme ven?" zeptal se Ron, když pospíchali za skřetem do tmy. Bogrod za nimi těžce oddechoval, jako starý pes.
"To budeme řešit, až na to přijde řada," odpověděl Harry. Snažil se poslouchat. Měl dojem, že poblíž slyšel něco cinkat. "Jak je to ještě daleko, Griphooku?"
"Už jen kousek, Harry Pottere, už jen kousek..."
A když zahnuli za roh, spatřili něco, na co byl Harry připravený, ale co je stejně donutilo okamžitě se zastavit.
K zemi byl přímo před nimi připoután obrovský drak a hlídal vstup do čtyřech nebo pěti nejhlubších trezorů. Dračí šupiny po dlouhém věznění v podzemí úplně vybledly a roztřepily se. Oči měl mléčně růžové, na obou zadních nohách měl obrovská pouta, ze kterých vedly tlusté řetězy ke gigantickým hřebům, zatlučeným hluboko do skály.
Kdyby roztáhl obří špičatá křídla svinutá k sobě, kompletně by zaplnily celou místnost. Když se na ně otočil svojí příšernou hlavou, zařval takovým hlasem, že se skála zachvěla. Otevřel tlamu a vyslal na ně plameny, které je donutily rychle utéct zpět do chodby.
"Je napůl slepý," oddechoval těžce Griphook, "ale o to víc strašnější. Ale i tak jej umíme ovládat. Ví, co může čekat, když přichází břinkot. Dejte mi ho."
Ron mu podal kabelu a skřet z ní vytáhl malé kovové nástroje. Když s nimi zatřásl, vydávaly ohlušující zvuky, jak když se kladivem uhodí do kovadliny. Griphook jim je rozdal, Bogrod si svůj pokorně převzal.
"Víte, co dělat," řekl Griphook Harrymu, Ronovi a Hermioně. "Až uslyší tyhle zvuky, bude čekat bolest, takže ustoupí a Bogrod se musí rychle dotknout dlaní trezoru."
Znovu vyšli za roh. Třásli břinkotem a zvuk se mnohokrát zesíleně rozléhal po skalnatých stěnách, takže Harrymu téměř trhal uši. Drak znovu hrozivě zařval, ale pak ustoupil.
Harry viděl, jak se třásl, a když se přiblížili, spatřil na jeho hlavě obrovské jizvy po ranách. Hádal, že draka naučili, aby se bál rozpálených mečů, když slyšel břinkot.
"Řekni mu, aby se rukou dotkl dveří!" popohnal Griphook Harryho, který namířil hůlkou na Bogroda. Starý skřet ho poslechl a dlaní zatlačil na dřevo. Dveře do trezoru se rozplynuly a ukázaly vchod jako do jeskyně, který byl od podlahy až ve stropu naplněn zlatými mincemi, poháry, stříbrným brněním, kůži neznámých tvorů, některých s dlouhými ostny, jiných s padlými křídly, lektvary ve zdobených lahvičkách a lebkách s korunami.
"Rychle, hledejte!" křikl Harry, když bleskurychle vběhli dovnitř trezoru.
Popsal Ronovi a Hermioně mrzimorský šálek, ale pokud by byl v trezoru schovaný jiný viteál, pak neměl tušení, jak bude vypadat. Téměř neměl čas na to, aby se otočil, když se za nimi ozvalo ohlušující lupnutí. Dveře za nimi se znovu objevily a zavřely je uvnitř trezoru do úplné temnoty.
"To nevadí, Bogrod nás pak odsud dostane!" zařval Griphook, když Ron překvapeně vykřikl. "Nemůžete rozsvítit hůlky? Rychle, nemáme moc času!"
"Lumos!"
Harry posvítil hůlkou na trezor. Její světlo se odráželo na třpytivých klenotech. Na jedné poličce uviděl falešný Nebelvírův meč přivázaný řadou řetězů. Ron s Hermionou také rozsvítili své hůlky a zkoumali hromadu předmětů ležících před nimi.
"Harry, mohl by tohle být - aargh!"
Hermiona vykřikla bolestí, Harry se na ní otočil s hůlkou právě včas, aby zahlédl, jak jí z ruky vypadl zdobený pohár. Jakmile dopadl na zem, rozmnožil se do spršky pohárů, takže o vteřinu později byla podlaha kolem pokrytá stejnými poháry, aniž by mohli rozpoznat původní.
"Spálil mě!" zasténala Hermiona a sála si popálené prsty.
"Přidali sem dvojné kletby a kouzlo Flagrante!" křikl Griphook. "Čehokoliv se dotknete, vás spálí a následně se rozmnoží. Ale kopie jsou bezcenné - a pokud se jich budete pořád dotýkat, rozmnožující se zlato vás zavalí k smrti!"
"Dobře, takže se ničeho nedotýkejte!" pronesl Harry zoufale, ale jakmile to vyslovil, Ron omylem šlápl na jednu z kopií poháru a s výbuchem se okamžitě objevilo dvacet dalších. Ron poskakoval na místě, část nohy měl spálenou po dotyku s horkým kovem.
"Zůstaň stát, nehýbej se!" řekla Hermiona a podepřela Rona.
"Jenom se koukejte kolem!" křikl Harry. "Pamatujte, že ten šálek je malý, ze zlata. Je na něm vyrytý jezevec a má dvě ucha - nebo jestli neuvidíte něco s Havraspárovým symbolem, orlem - "
Namířili své hůlky do každého koutku i štěrbiny a opatrně se otáčeli na místě. Bylo téměř nemožné ničeho se nedotknout. Harry způsobil ohňostroj falešných galeonů, které se na zemi přidaly k falešným pohárům, takže nyní nebylo téměř kam šlápnout. Zlato kolem žhnulo, v trezoru byly horko jako ve výhni. Světlo z Harryho hůlky ozářilo štíty a skřetí helmy na poličkách sahajících až ke stropu. Zvedal světlo výš a výš, až konečně našel předmět, kvůli kterému po poskočilo srdce a zachvěla se mu ruka.
"Je támhle, támhle!"
Ron s Hermionou na něj namířili své hůlky, takže zlatý šálek se rozzářil třemi směry. Šálek, který patřil Helze z Mrzimoru, jenž měla Hepziba Smithová, které ho ukradl Tom Raddle.
"Jak se sakra dostaneme tam nahoru, aniž bychom se ničeho dotkli?" zeptal se Ron.
"Accio šálek!" vykřikla Hermiona, která v zoufalství evidentně zapomněla, co jim Griphook říkal v průběhu plánování.
"Zbytečné, zbytečné," zavrčel skřet.
"Takže co budeme dělat?" řekl Harry a pohlédl na skřeta. "Jestli chceš ten meč Griphooku, tak nám budeš muset pomoct víc než - počkat! Můžu se toho dotknout mečem? Hermiono, podej mi ho!"
Hermiona zašmátrala ve svém hábitu, vyndala malý batoh, chvíli se v něm přehrabovala, až z něj vytáhla zářící meč. Harry ho chytil za rubínovou rukojeť a ostřím se dotkl nejbližší stříbrné lahvičky a ta se nerozmnožila.
"Kdybych mohl nabrat ten šálek na meč - ale jak se k němu dostanu?"
Polička, na které šálek ležel, byla mimo dosah i pro Rona, jenž z nich byl nejvyšší. Horko z očarovaného pokladu narůstalo a Harrymu po čele stékal pot, jak se snažil vymyslet, jak šálek získat. Pak za dveřmi zaslechl dračí řev a zvuky lomozu a řinčení byly slyšet víc a víc.
Byli teď opravdu v pasti. Ven se mohli dostat jen dveřmi, ke kterým očividně mířila horda skřetů. Harry pohlédl na Rona a Hermionu, jimž se ve tváři zračila hrůza.
"Hermiono," domáhal se Harry, jak lomoz za dveřmi narůstal, "musím se dostat tam nahoru, musíme se ho zbavit - "
Zvedla hůlku, namířila ji na Harryho a zašeptala, "Levicorpus."
Harry se vznesl kotníkem do vzduchu a zasáhl stříbrné brnění, z kterého okamžitě vystřelily kopie, jako žhnoucí bílá těla a zaplnily už tak plný prostor. Ron, Hermiona a oba skřeti byli s výkřiky bolestí sraženi na další předměty, které se okamžitě rozmnožily. Byli napůl pohřbeni ve zvedajícím se přílivu vařícího se zlata, křičeli a snažili se dostat ven, když Harry projel hrotem meče skrze ouško Mrzimorského šálku a nabodl jej na ostří.
"Impervius!" zaječela Hermiona ve snaze bránit sebe, Rona i skřety před hořícím kovem.
Ale pak zatím nejhrůznější výkřik donutil Harryho, aby se ohlédnul. Ron s Hermionou ponořeni po pás ve zlatu se snažili zachránit Bogroda, který klouzal do pokladu. Ale Griphook už zmizel z dohledu, čouhaly z něj pouze konečky prstů.
Harry je popadl a zatáhl. Popálený skřet se se zaskučením vynořil.
"Liberacorpus!" zahřměl Harry a s Griphookem přistáli na vařícím se zlatě a HarrymuHarrHaH
vyklouzl meč z ruky.
"Chytněte ho!" zařval Harry a snažil se odolat bolesti škvařícího se kovu na své kůži.
Hagrid stál vedle něj a povídal, "Jen blázen by se je pokoušel vykrást,"¨
Gringottova banka mu tehdy přišla jako zázračné místo, začarované skladiště se zlatem, o kterém nikdy neměl tušení, že je jeho a ani ve snu ho tenkrát nenapadlo, že by se sem měl vrátit a krást...Ale za pár vteřin už stáli v rozsáhlé mramorové hale uvnitř banky. U dlouhého pultu seděli na vysokých stoličkách skřeti a věnovali se prvním zákazníkům. Hermiona, Ron a Travers zamířili ke starém skřetovi, který lupou zkoumal velkou tlustou minci. Hermiona nechala Traverse popostoupit dopředu, aby mohla Ronovi vysvětlit charakteristiku haly.
Skřet položil zkoumanou minci stranou a bezadresně pronesl "Leprikóní". Pak pozdravil Traverse, jenž mu podal malý zlatý klíček. Skřet jej prozkoumal a vrátil mu jej zpět.
Hermiona vykročila k němu.
"Madam Lestrangeová!" pronesl skřet evidentně překvapen. "Ach můj bože! Mohu - mohu Vám pomoci?"
"Přeji si jít do svého trezoru," odpověděla Hermiona.
Skřet trochu couvnul. Harry se rozhlédl. Travers nebyl jediný, kdo postával kolem a pozoroval je. Řada skřetů přerušila práci a dívala se na Hermionu.
"Můžete se...identifikovat?" zeptal se skřet.
"Identifikovat? Nikdy - nikdy v životě jsem se nemusela identifikovat!" oponovala mu Hermiona.
"Oni to ví!" zašeptal Griphook Harrymu do ucha. "Museli je varovat, že se sem může někdo pokusit vniknout."
"Postačí vaše hůlka, madam," řekl skřet. Natáhl chvějící se ruku a Harry si v hrozivé vteřině uvědomil, že skřeti Gringgottovy banky ví, že Bellatrixina hůlka byla ukradena.
"Jednej, jednej rychle!" šeptal Griphook Harrymu do ucha, "kletba Imperius!""
Harry zvedl pod pláštěm hůlku z hlohu, namířil ji na starého skřeta a poprvé v životě zašeptal, "Imperio!"
Z Harryho paže vystřelil zvláštní pocit brnícího tepla, které jakoby proudilo z jeho mysli přes šlachy a žíly a propojilo ho s hůlkou a kletbou, kterou pronesl. Skřet vzal Bellatrixinu hůlku, pečlivě ji prozkoumal a pak řekl, "Ah, vidím, že jste si nechala vyrobit novou hůlku, madam Lestrangeová!"
"Cože?" zeptala se Hermiona, "ne, ne, to je moje - "
"Novou hůlku?" podivil se Travers a znovu přistoupil k přepážce. Skřeti kolem je stále pozorovali. "Ale jak jste to dokázala? Který výrobce hůlek vám ji vyrobil?"
Harry zareagoval bez přemýšlení. Namířil hůlku na Traverse a znovu zamumlal, "Imperio!"
"Ach, ano," řekl Travers a podíval se na Bellatrixinu hůlku. "A funguje dobře? Vždycky jsem říkal, že nové hůlky potřebují trochu času, nemyslíte?"
Hermiona vypadala naprosto ohromeně, ale k Harryho velké úlevě, přijala bizardní změnu ve vývoji bez komentáře.
Starý skřet tleskl za přepážkou rukama a okamžitě k němu přistoupil mladší skřet.
"Budu potřebovat břinkot," řekl skřetovi, který hned zmizel a za vteřinu se vrátil s koženou kabelou, ve které o sebe řinčely kovové předměty, kterou předal svému nadřízenému.
"Dobře, velmi dobře! Následujte mě, prosím, madam Lestrangeová," řekl skřet, seskočil ze stoličky a zmizel tak z dohledu, "zavedu vás do vašeho trezoru."
Objevil se na druhé straně přepážky a vesele k nim kráčel se stále ještě cinkající kabelou. Travers se nyní téměř nehýbal a jen ústa měl doširoka otevřené. Ron k tomuto zvláštnímu jevu jen přitahoval pozornost, když jej zmateně pozoroval.
"Moment - Bogrode!"
Jiný skřet vystartoval zpoza přepážky.
"Máme své instrukce," řekl a zlehka se Hermioně uklonil, "omlouvám se, madam Lestrangeová, ale k trezoru Lestrangeových byla přidána zvláštní ochranná opatření.
Naléhavě něco šeptal Bogrodovi do ucha, ale skřet pod kletbou Imperius ho setřásl.
"Jsem si plně vědom těchto instrukcí. Madam Lestrangeová si přeje jít do svého trezoru ...velmi vážená rodina ... staří klienti ... tudy, prosím..."
A s cinkotem spěšně zamířil k jedněm z mnoha dveří, které vedly z haly. Harry se ohlédl na Traverse, který stále ještě stál na jednom místě a tvářil se příliš nepřítomně. Harry se rozhodl. Mávnutím hůlky donutil Traverse přijít k nim a sledovat je až ke dveřím, do hrubé kamenné chodby za nimi, osvětlené pochodněmi.
"Máme problém, podezírají nás," řekl Harry, když za nimi zabouchly dveře a sundal si neviditelný plášť. Griphook seskočil z jeho ramen. Travers ani Bogrod se vůbec nepodivili jejich neobvyklému zjevení.
"Jsou pod kletbou Imperius," dodal v rekaci na zmatené pohledy Rona a Hermiony, kteří zírali na nepřítomné tváře Traverse s Bogrodem. "Ale nemyslím, že jsem ji použil dostatečně silnou, nevím..."
A v hlavě se mu objevila další vzpomínka, tentokrát na skutečnou Bellatrix Lestrangeovou, jak před ním vřískala, když se poprvé v životě pokusil použít kletbu, která se nepromíjí:
"Musíš ji opravdu chtít použít, Pottere!"
"Co budem dělat?" zeptal se Ron. "Nevrátíme se ještě? Dokud můžem?"
"Pokud ještě můžeme," řekla Hermiona a pohlédla na velké dveře do hlavní haly, kde se dělo kdoví co.
"Když jsem se dostali takhle daleko, tak bych šel dál." prohlásil Harry.
"Dobře," souhlasil Griphook, "potřebujeme, aby Bogrod řídil vozík. Já na to nemám povolení. Ale nebude tam místo pro toho čaroděje."
Harry namířil hůlkou na Traverse.
"Imperio!"
Kouzelník se otočil a spěšně odcházel podél tmavé uličky.
"Co ho necháváš dělat?"
"Schovat se," odpověděl Harry a namířil pro změnu na Bogroda, který hvízdl a přivolal vozík, jenž k nim přijel ze tmy. Harry si byl jistý, že když do něj nasedali, slyšel v hlavní síni výkřiky. Bogrod si sednul s Griphookem dopředu, Harry, Ron a Hermiona se zmáčkli v zadní části.
Vozík se rozjel se škubnutím a nabral rychlost. Prosvištěli kolem Traverse, který se schovával do díry ve zdi, když se vozík začal kroutit a zatáčet do labyrintových zatáček. Stále mířili hlouběji a hlouběji. Přes rachot koleček Harry neslyšel nic jiného.
Vlasy za ním vlály, jak míjely stalaktity a jeli stále níž, ale stále se ohlížel. Bylo to, jako by za sebou nechaly obrovské stopy. Čím víc o tom přemýšlel, tím šílenější mu jejich plán připadal. Převléknout Hermionu za Bellatrix, vzít se sebou její hůlku, když Smrtijedi dobře věděli, kdo jí ji vzal - "
Byli hlouběji, než kdy Harry v Gringgotově bance byl. Vozík v rychlosti se trochu naklonil a na chvíli uviděli před sebe. Na vteřinu Harry zaslechl Griphooka vykřiknout:
"Ne!", když se na ně spustil vodopád. Ale na brzdění nebyl čas: prosvištěli skrz něj.
Harry cítil vodu v očích i ústech, nic neviděl, ani nemohl dýchat. Pak se vozík hrozivě naklonil, převrátil se a všechny je vyhodil ven. Uslyšel, jak se vozík roztříštil o stěnu, slyšel, jak Hermiona něco křičí a ucítil, jak jej něco tlačí k zemi jako by nic, až bezbolestně přistál na kamenné chodbě.
"P-potlačovací kouzlo," prskala Hermiona, když ji Ron zvedl na nohy. K Harryho zděšení, už ale vůbec nevypadala jako Bellatrix. Místo toho tam stála v příliš velkých hábitech, pomočená, ve své obvyklé podobě. Ron už měl zase zrzavé vlasy a žádné vousy. Uvědomili si to, když se na sebe dívali a sáhli na své tváře.
"Zlodějův pád!" řekl Griphook, když se škrábal na nohy a díval se na vodu na kolejích, která jak Harry nyní pochopil, nebyla jen tak obyčejná. "Smývá jakékoliv kouzlo! Ví, že v bance jsou zloději, použili ochranná kouzla!"
Viděl, jak Hermiona kontroluje, zda stále má malý batoh a spěšně strčil ruku pod bundu, aby se ujistil, že pořád má neviditelný plášť. Pak se otočil na Bogroda, který ohromeně třásl hlavou.
"Zlodějův pád zřejmě smyl i kletbu Imperius."
"Potřebujeme ho," řekl Griphook, "nemůžeme vejít do trezoru bez skřeta z Gringgotovy banky. A potřebujeme také břinkot!"
"Imperio!" řekl znovu Harry a ozvěna zopakovala jeho hlas kamennou chodbou. Opět pocítil prudký pocit ovládání, které proudilo z jeho hlavy do hůlky. Bogrod se znovu podřídil jeho vůli. Jeho zmatený výraz se změnil do zdvořile lhostejného a Ron spěšně zvedl koženou kabelu s kovovými předměty.
"Harry, myslím, že slyším, jak sem někdo jde!" ozvala se Hermiona. Namířil Bellatrixinu hůlku na vodopád a vykřikla: "Protego!" Viděli, jak ochranné kouzlo přerušilo proud očarované vody, která tekla do chodby.
"Dobrý nápad," řekl Harry, "veď nás, Griphooku!"
"Jak se pak odsud dostaneme ven?" zeptal se Ron, když pospíchali za skřetem do tmy. Bogrod za nimi těžce oddechoval, jako starý pes.
"To budeme řešit, až na to přijde řada," odpověděl Harry. Snažil se poslouchat. Měl dojem, že poblíž slyšel něco cinkat. "Jak je to ještě daleko, Griphooku?"
"Už jen kousek, Harry Pottere, už jen kousek..."
A když zahnuli za roh, spatřili něco, na co byl Harry připravený, ale co je stejně donutilo okamžitě se zastavit.
K zemi byl přímo před nimi připoután obrovský drak a hlídal vstup do čtyřech nebo pěti nejhlubších trezorů. Dračí šupiny po dlouhém věznění v podzemí úplně vybledly a roztřepily se. Oči měl mléčně růžové, na obou zadních nohách měl obrovská pouta, ze kterých vedly tlusté řetězy ke gigantickým hřebům, zatlučeným hluboko do skály.
Kdyby roztáhl obří špičatá křídla svinutá k sobě, kompletně by zaplnily celou místnost. Když se na ně otočil svojí příšernou hlavou, zařval takovým hlasem, že se skála zachvěla. Otevřel tlamu a vyslal na ně plameny, které je donutily rychle utéct zpět do chodby.
"Je napůl slepý," oddechoval těžce Griphook, "ale o to víc strašnější. Ale i tak jej umíme ovládat. Ví, co může čekat, když přichází břinkot. Dejte mi ho."
Ron mu podal kabelu a skřet z ní vytáhl malé kovové nástroje. Když s nimi zatřásl, vydávaly ohlušující zvuky, jak když se kladivem uhodí do kovadliny. Griphook jim je rozdal, Bogrod si svůj pokorně převzal.
"Víte, co dělat," řekl Griphook Harrymu, Ronovi a Hermioně. "Až uslyší tyhle zvuky, bude čekat bolest, takže ustoupí a Bogrod se musí rychle dotknout dlaní trezoru."
Znovu vyšli za roh. Třásli břinkotem a zvuk se mnohokrát zesíleně rozléhal po skalnatých stěnách, takže Harrymu téměř trhal uši. Drak znovu hrozivě zařval, ale pak ustoupil.
Harry viděl, jak se třásl, a když se přiblížili, spatřil na jeho hlavě obrovské jizvy po ranách. Hádal, že draka naučili, aby se bál rozpálených mečů, když slyšel břinkot.
"Řekni mu, aby se rukou dotkl dveří!" popohnal Griphook Harryho, který namířil hůlkou na Bogroda. Starý skřet ho poslechl a dlaní zatlačil na dřevo. Dveře do trezoru se rozplynuly a ukázaly vchod jako do jeskyně, který byl od podlahy až ve stropu naplněn zlatými mincemi, poháry, stříbrným brněním, kůži neznámých tvorů, některých s dlouhými ostny, jiných s padlými křídly, lektvary ve zdobených lahvičkách a lebkách s korunami.
"Rychle, hledejte!" křikl Harry, když bleskurychle vběhli dovnitř trezoru.
Popsal Ronovi a Hermioně mrzimorský šálek, ale pokud by byl v trezoru schovaný jiný viteál, pak neměl tušení, jak bude vypadat. Téměř neměl čas na to, aby se otočil, když se za nimi ozvalo ohlušující lupnutí. Dveře za nimi se znovu objevily a zavřely je uvnitř trezoru do úplné temnoty.
"To nevadí, Bogrod nás pak odsud dostane!" zařval Griphook, když Ron překvapeně vykřikl. "Nemůžete rozsvítit hůlky? Rychle, nemáme moc času!"
"Lumos!"
Harry posvítil hůlkou na trezor. Její světlo se odráželo na třpytivých klenotech. Na jedné poličce uviděl falešný Nebelvírův meč přivázaný řadou řetězů. Ron s Hermionou také rozsvítili své hůlky a zkoumali hromadu předmětů ležících před nimi.
"Harry, mohl by tohle být - aargh!"
Hermiona vykřikla bolestí, Harry se na ní otočil s hůlkou právě včas, aby zahlédl, jak jí z ruky vypadl zdobený pohár. Jakmile dopadl na zem, rozmnožil se do spršky pohárů, takže o vteřinu později byla podlaha kolem pokrytá stejnými poháry, aniž by mohli rozpoznat původní.
"Spálil mě!" zasténala Hermiona a sála si popálené prsty.
"Přidali sem dvojné kletby a kouzlo Flagrante!" křikl Griphook. "Čehokoliv se dotknete, vás spálí a následně se rozmnoží. Ale kopie jsou bezcenné - a pokud se jich budete pořád dotýkat, rozmnožující se zlato vás zavalí k smrti!"
"Dobře, takže se ničeho nedotýkejte!" pronesl Harry zoufale, ale jakmile to vyslovil, Ron omylem šlápl na jednu z kopií poháru a s výbuchem se okamžitě objevilo dvacet dalších. Ron poskakoval na místě, část nohy měl spálenou po dotyku s horkým kovem.
"Zůstaň stát, nehýbej se!" řekla Hermiona a podepřela Rona.
"Jenom se koukejte kolem!" křikl Harry. "Pamatujte, že ten šálek je malý, ze zlata. Je na něm vyrytý jezevec a má dvě ucha - nebo jestli neuvidíte něco s Havraspárovým symbolem, orlem - "
Namířili své hůlky do každého koutku i štěrbiny a opatrně se otáčeli na místě. Bylo téměř nemožné ničeho se nedotknout. Harry způsobil ohňostroj falešných galeonů, které se na zemi přidaly k falešným pohárům, takže nyní nebylo téměř kam šlápnout. Zlato kolem žhnulo, v trezoru byly horko jako ve výhni. Světlo z Harryho hůlky ozářilo štíty a skřetí helmy na poličkách sahajících až ke stropu. Zvedal světlo výš a výš, až konečně našel předmět, kvůli kterému po poskočilo srdce a zachvěla se mu ruka.
"Je támhle, támhle!"
Ron s Hermionou na něj namířili své hůlky, takže zlatý šálek se rozzářil třemi směry. Šálek, který patřil Helze z Mrzimoru, jenž měla Hepziba Smithová, které ho ukradl Tom Raddle.
"Jak se sakra dostaneme tam nahoru, aniž bychom se ničeho dotkli?" zeptal se Ron.
"Accio šálek!" vykřikla Hermiona, která v zoufalství evidentně zapomněla, co jim Griphook říkal v průběhu plánování.
"Zbytečné, zbytečné," zavrčel skřet.
"Takže co budeme dělat?" řekl Harry a pohlédl na skřeta. "Jestli chceš ten meč Griphooku, tak nám budeš muset pomoct víc než - počkat! Můžu se toho dotknout mečem? Hermiono, podej mi ho!"
Hermiona zašmátrala ve svém hábitu, vyndala malý batoh, chvíli se v něm přehrabovala, až z něj vytáhla zářící meč. Harry ho chytil za rubínovou rukojeť a ostřím se dotkl nejbližší stříbrné lahvičky a ta se nerozmnožila.
"Kdybych mohl nabrat ten šálek na meč - ale jak se k němu dostanu?"
Polička, na které šálek ležel, byla mimo dosah i pro Rona, jenž z nich byl nejvyšší. Horko z očarovaného pokladu narůstalo a Harrymu po čele stékal pot, jak se snažil vymyslet, jak šálek získat. Pak za dveřmi zaslechl dračí řev a zvuky lomozu a řinčení byly slyšet víc a víc.
Byli teď opravdu v pasti. Ven se mohli dostat jen dveřmi, ke kterým očividně mířila horda skřetů. Harry pohlédl na Rona a Hermionu, jimž se ve tváři zračila hrůza.
"Hermiono," domáhal se Harry, jak lomoz za dveřmi narůstal, "musím se dostat tam nahoru, musíme se ho zbavit - "
Zvedla hůlku, namířila ji na Harryho a zašeptala, "Levicorpus."
Harry se vznesl kotníkem do vzduchu a zasáhl stříbrné brnění, z kterého okamžitě vystřelily kopie, jako žhnoucí bílá těla a zaplnily už tak plný prostor. Ron, Hermiona a oba skřeti byli s výkřiky bolestí sraženi na další předměty, které se okamžitě rozmnožily. Byli napůl pohřbeni ve zvedajícím se přílivu vařícího se zlata, křičeli a snažili se dostat ven, když Harry projel hrotem meče skrze ouško Mrzimorského šálku a nabodl jej na ostří.
"Impervius!" zaječela Hermiona ve snaze bránit sebe, Rona i skřety před hořícím kovem.
Ale pak zatím nejhrůznější výkřik donutil Harryho, aby se ohlédnul. Ron s Hermionou ponořeni po pás ve zlatu se snažili zachránit Bogroda, který klouzal do pokladu. Ale Griphook už zmizel z dohledu, čouhaly z něj pouze konečky prstů.
Harry je popadl a zatáhl. Popálený skřet se se zaskučením vynořil.
"Liberacorpus!" zahřměl Harry a s Griphookem přistáli na vařícím se zlatě a HarrymuHarrHaH
vyklouzl meč z ruky.
"Chytněte ho!" zařval Harry a snažil se odolat bolesti škvařícího se kovu na své kůži.