"Jo," odpověděli automaticky Harry s Hermionou.
"Věděl jsem, že to je ono,"pokračoval Ron. "Popadl jsem svoje věci a zabalil je, vzal jsem svůj batoh a šel do zahrady. Ta malá světelná koule se tam vznášela, čekala na mě a když jsem přišel, kousek poskočila, takže jsem ji sledoval za přístřešek a pak...no, vešla do mě."
"Prosím?" zeptal se Harry, který si nebyl jistý, že slyšel dobře.
"Tak nějak do mě vplula," odvětil Ron a volným ukazováčkem pohyb naznačil, "přímo do prsou a pak - no jednoduše prošla skrz. Byla tady," dotknul se místa kousek od srdce, "Cítil jsem ji, žhnula. A jakmile byla ve mně, okamžitě jsem věděl, co mám dělat, věděl jsem, že mě zavede, kam jsem potřeboval. Takže jsem se přemístil a objevil se na nějakém kopci. Všude bylo plno sněhu..."
"Tam jsme byli," řekl Harry, "strávili jsme tam dvě noci a celou druhou noc jsem měl pocit, že venku někoho slyším chodit i volat."
"Jo, no, tak to jsem byl já," řekl Ron. "Vaše ochranná kouzla fungují, protože já vás ani neviděl, ani neslyšel. Ale byl jsem si jistý, že jste někde kolem, takže nakonec jsem si vlezl do spacáku a čekal, až se někdo z vás objeví. Myslel jsem, že se budete muset objevit, až sbalíte stan."
"To ne," ozvala se Hermiona, "Přemisťujeme se teď pod neviditelným pláštěm, jako extra opatření. A odjeli jsme vážně časně, protože, jak říká Harry, slyšeli jsme, jak se kolem někdo potloukal."
"No, na tom kopci jsem zůstal celý den," pokračoval Ron, "Stále jsem doufal, že se objevíte. Ale když se začalo stmívat, bylo mi jasné, že jsem vás musel minout. Tak jsem znovu zmáčknul zhasínadlo a zase se objevilo to modré světlo a vešlo do mě. Přemístil jsem a ocitl se tady, v tomhle lese. Stále jsem vás neviděl, takže jsem mohl jen doufat, že jeden z vás se časem objeví - a Harry se opravdu objevil. I když nejdřív jsem samozřejmě uviděl tu laň.
"Uviděl jsi co?" zeptala se Hermiona ostře.
Vysvětlili jí, co se stalo a když se příběh o stříbrné lani a meči v jezírku blížil ke konci, Hermiona se mračila z jednoho na druhého a tak se soustředila, až zapomněla držet nohy pevně u sebe.
"Ale to musel být něčí Patron!" prohlásila. "Neviděli jste, kdo ho vyvolal? A zavedl vás k meči! Tomu nemůžu ani věřit! A co se stalo pak?"
Ron popsal, jak sledoval Harryho, jak skáče do jezírka a čekal, až vyplave. Jak si uvědomil, že něco není v pořádku, skočil za ním, zachránil ho a pak se vrátil pro meč. Dostal se až k tomu, jak otevřeli medailon, pak zaváhal a do hovoru zasáhl Harry.
" - a Ron ho mečem probodl."
"A...a šlo to? Jenom tak?" zašeptala.
"No, no - křičel," popisoval Harry a pohlédl úkosem na Rona. "Tady."
Vytáhl medailon ze šatů. Opatrně po něm sáhla a zkoumala rozbitá sklíčka.
Harry usoudil, že nyní už je to bezpečné, takže mávnutím Hermioninou hůlkou odstranil ochranné kouzlo a otočil se na Rona.
"Neříkal jsi, že si se od těch zbojníků dostal s hůlkou navíc?"
"Cože?" zeptal se Ron, který pozoroval Hermionu, jak zkoumá medailon. "Á - jo."
Otevřel přezku na svém batohu a vytáhl z kapsy krátkou tmavou hůlku. "Tady. Říkal jsem si, že jedna do zálohy se může hodit."
"To jsi měl pravdu," natáhl Harry ruku. "Moje je totiž zlomená."
"To si děláš srandu?" užasl Ron, ale v ten moment se Hermiona zvedla a Ron se okamžitě znovu zatvářil bojácně.
Hermiona dala zničený viteál do batohu, zalezla zpátky do postele a bez dalšího slova si lehla.
Ron podal Harrymu novou hůlku.
"Myslím, že to je víc, než si mohl čekat," zamumlal Harry.
"Jo," řekl Ron. "Mohlo to být mnohem horší. Pamatuješ na to hejno ptáků, co na mě tenkrát poštvala?"
"Ještě pořád jsem to kouzlo úplně nezrušila," dolehl k nim Hermionin hlas zpoza peřin a Harry zahlédl, jak se Ron lehce pousmál, když vytahoval z batohu svoje hnědé pyžamo.
"Věděl jsem, že to je ono,"pokračoval Ron. "Popadl jsem svoje věci a zabalil je, vzal jsem svůj batoh a šel do zahrady. Ta malá světelná koule se tam vznášela, čekala na mě a když jsem přišel, kousek poskočila, takže jsem ji sledoval za přístřešek a pak...no, vešla do mě."
"Prosím?" zeptal se Harry, který si nebyl jistý, že slyšel dobře.
"Tak nějak do mě vplula," odvětil Ron a volným ukazováčkem pohyb naznačil, "přímo do prsou a pak - no jednoduše prošla skrz. Byla tady," dotknul se místa kousek od srdce, "Cítil jsem ji, žhnula. A jakmile byla ve mně, okamžitě jsem věděl, co mám dělat, věděl jsem, že mě zavede, kam jsem potřeboval. Takže jsem se přemístil a objevil se na nějakém kopci. Všude bylo plno sněhu..."
"Tam jsme byli," řekl Harry, "strávili jsme tam dvě noci a celou druhou noc jsem měl pocit, že venku někoho slyším chodit i volat."
"Jo, no, tak to jsem byl já," řekl Ron. "Vaše ochranná kouzla fungují, protože já vás ani neviděl, ani neslyšel. Ale byl jsem si jistý, že jste někde kolem, takže nakonec jsem si vlezl do spacáku a čekal, až se někdo z vás objeví. Myslel jsem, že se budete muset objevit, až sbalíte stan."
"To ne," ozvala se Hermiona, "Přemisťujeme se teď pod neviditelným pláštěm, jako extra opatření. A odjeli jsme vážně časně, protože, jak říká Harry, slyšeli jsme, jak se kolem někdo potloukal."
"No, na tom kopci jsem zůstal celý den," pokračoval Ron, "Stále jsem doufal, že se objevíte. Ale když se začalo stmívat, bylo mi jasné, že jsem vás musel minout. Tak jsem znovu zmáčknul zhasínadlo a zase se objevilo to modré světlo a vešlo do mě. Přemístil jsem a ocitl se tady, v tomhle lese. Stále jsem vás neviděl, takže jsem mohl jen doufat, že jeden z vás se časem objeví - a Harry se opravdu objevil. I když nejdřív jsem samozřejmě uviděl tu laň.
"Uviděl jsi co?" zeptala se Hermiona ostře.
Vysvětlili jí, co se stalo a když se příběh o stříbrné lani a meči v jezírku blížil ke konci, Hermiona se mračila z jednoho na druhého a tak se soustředila, až zapomněla držet nohy pevně u sebe.
"Ale to musel být něčí Patron!" prohlásila. "Neviděli jste, kdo ho vyvolal? A zavedl vás k meči! Tomu nemůžu ani věřit! A co se stalo pak?"
Ron popsal, jak sledoval Harryho, jak skáče do jezírka a čekal, až vyplave. Jak si uvědomil, že něco není v pořádku, skočil za ním, zachránil ho a pak se vrátil pro meč. Dostal se až k tomu, jak otevřeli medailon, pak zaváhal a do hovoru zasáhl Harry.
" - a Ron ho mečem probodl."
"A...a šlo to? Jenom tak?" zašeptala.
"No, no - křičel," popisoval Harry a pohlédl úkosem na Rona. "Tady."
Vytáhl medailon ze šatů. Opatrně po něm sáhla a zkoumala rozbitá sklíčka.
Harry usoudil, že nyní už je to bezpečné, takže mávnutím Hermioninou hůlkou odstranil ochranné kouzlo a otočil se na Rona.
"Neříkal jsi, že si se od těch zbojníků dostal s hůlkou navíc?"
"Cože?" zeptal se Ron, který pozoroval Hermionu, jak zkoumá medailon. "Á - jo."
Otevřel přezku na svém batohu a vytáhl z kapsy krátkou tmavou hůlku. "Tady. Říkal jsem si, že jedna do zálohy se může hodit."
"To jsi měl pravdu," natáhl Harry ruku. "Moje je totiž zlomená."
"To si děláš srandu?" užasl Ron, ale v ten moment se Hermiona zvedla a Ron se okamžitě znovu zatvářil bojácně.
Hermiona dala zničený viteál do batohu, zalezla zpátky do postele a bez dalšího slova si lehla.
Ron podal Harrymu novou hůlku.
"Myslím, že to je víc, než si mohl čekat," zamumlal Harry.
"Jo," řekl Ron. "Mohlo to být mnohem horší. Pamatuješ na to hejno ptáků, co na mě tenkrát poštvala?"
"Ještě pořád jsem to kouzlo úplně nezrušila," dolehl k nim Hermionin hlas zpoza peřin a Harry zahlédl, jak se Ron lehce pousmál, když vytahoval z batohu svoje hnědé pyžamo.