close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

14.kapitola-Zloděj-část 1.

18. února 2008 v 17:38 | Já |  Harry Potter a Relikvie smrti
Zloděj
Harry otevřel oči a byl oslněn zlatou a zelenou barvou. Netušil, co se stalo, věděl jen, že leží na něčem, co se zdálo být listím a větvemi.
Jakmile popadl dech, zamrkal, a zjistil, že ona oslňující záře bylo sluneční světlo, dopadající na něj skrze listí vysoko nad ním.
Kousek od jeho tváře se něco zaškubalo. Harry se zvedl na kolena, připravenčelit nějakému malému divokému stvoření, avšak zjistil, že oním stvořením byla Ronova noha. Když se rozhlédl kolem, zjistil, že všichni tři leželi v
lese, očividně sami.
Harryho první myšlenka byla Zapovězený les, a na okamžik, ačkoli věděl, jak hloupé a nebezpečné by bylo se objevit na Bradavických pozemcích, jej napadlo vyplížit se z lesa až do Hagridovy hájenky.
Za pár chvil Ron vydal dlouhý vzdech, a když se Harry začal plazit k němu, zjistil s jistotou, že nebyli v Zapovězeném lese:
Stromy byly mladší, byly dále od sebe a zem byla čistší.
S Hermionou, která byla také ještě na kolenou, se setkal u Ronovy hlavy. V okamžiku, kdy se Harry podíval na Rona, ho zaplavily obavy. Levá strana Ronova těla byla pokryta krví, jeho šedobílá tvář působila, v kontrastu s listím pokrytou zemí hrozivě.
Mnoholičný lektvar právě vyprchával: Ron se přeměňoval z Cattermolea zpět do své normální podoby. Jeho vlasy byly čím dál červenější a jeho tvář ztratila i ten zbytek barvy, co jí zbyl.
"Co se mu stalo?"
"Rozštěpení," odpověděla Hermiona, a její prsty již trhaly Ronův rukáv tam, kde byla krev nejtemnější.
Harry zděšeně sledoval, jak Hermiona úplně roztrhla Ronovo tričko. Vždycky o rozštěpení přemýšlel jako o něčem komickém, ale tohle...
Zvedl se mu žaludek, když spatřil, jak Hermiona pokládá obnaženou paži, na níž chyběl velký kus masa, odstraněný čistě jako nožem.
"Harry, rychle, v mém batohu, je tam malá lahvička s popiskou "Výtažek z dobromyslu"."
"Batoh... dobře..."
Harry doběhl k místu, kde Hermiona dopadla, popadl malý batůžek a vložil do něj ruku. Po hmatu poznával Harry jeden po druhém všechny možné předměty - obaly knih, vlněné svetry, boty...
"RYCHLE!"
Harry zvedl svou hůlku ze země, namířil ji na magický batoh, a zvolal, "Accio Dobromysl!"
Malá hnědá lahvička vyletěla ven. Chytil ji a běžel zpět k Hermioně a Ronovi, jehož oči byly teď napůl otevřené, avšak za víčky byla vidět jen bělma.
"Omdlel," řekla Hermiona, která již byla také velmi bledá.
Již nevypadala jako Mafalda, ačkoli její vlasy ještě stále byly místy hnědé.
"Otevři to prosím, Harry, hrozně se mi klepou ruce."¨
Harry odšrouboval víčko lahvičky, Hermiona ji vzala a tři kapky nalila do krvácejícího místa. Rána nyní vypadala několik dní stará. Nová pokožka přerůstala přes to, co jen před pár okamžiky bylo odhaleným masem.
"Wow," řekl Harry.
"To je to jediné, co se odvažuji udělat," řekla Hermiona roztřeseně.
"Jsou sice kouzla, která by ho zcela vyléčila, ale na to se teď opravdu necítím, a chyba by udělala mnohem více škody než užitku... Už tak ztratil hrozně moc krve..."
"Jak se mu to stalo? Myslím jako" - Harry zatřásl hlavou, aby si ji vyčistil a ujasnil si, co se stalo - "Proč jsme tady? Myslel jsem, že jsme se vraceli na Grimauldovo náměstí, ne?"
Hermiona se zhluboka nadechla. Vypadalo to, že skoro brečí.
"Harry, myslím, že se tam už nebudeme moci vrátit."
"Proč to...?"
"Když jsme se přemísťovali, Yaxley se mě chytil a já se ho nemohla zbavit, byl moc silný. Pořád mě ještě držel, když jsme dorazili na Grimauldovo náměstí, a pak - bojím se, že viděl dveře, a když jsme se tam dostali, tak jsem se vás rychle chytila a přenesla nás sem."
"Ale kde je tedy on? Počkej... Chceš tím říct, že je na Grimmauldově
náměstí? Vždyť se tam nemůže dostat, ne?"
Její oči se leskly slzami, když odpovídala.
"Harry, myslím že může. Já-já jsem ho donutila, aby mne pustil tím, že jsem
použila Překážecí kletbu, ale to už jsem jej dostala dovnitř ochrany Fidelia
Charma. Od té doby, co Brumbál zemřel, jsme všichni Strážci tajemství,
pamatuješ? Takže já jsem mu to tajemství předala, že?"
Nebylo se o čem hádat, Hermiona měla naprostou pravdu. Toto pro ně byla silná rána. Pokud se mohl Yaxley dostat do domu, nemohli se tam vrátit. Díky Přemístění tam navíc mohl dostat i ostatní Smrtijedy. I když byl dům temný a depresivní, bylo to jejich jediné bezpečné útočiště a navíc, teď, když byl Krátura mnohem milejší a přátelštější, svým způsobem domov. S pocitem viny si Harry vzpomněl na domácího skřítka chystajícího koláč, který Harry, Ron ani Hermiona nikdy neochutnají.
"Harry, je mi líto. Je mi to tak líto!"
"Nebuď hloupá, to nebyla tvoje vina! Když už něčí, tak moje.."
Harry strčil ruku do kapsy a vytáhl Pošukovo oko. Hermiona ucouvla a tvářila
se vyděšeně.
"Umbridgeová ho zadělala do dveří své kanceláře aby mohla špehovat ostatní. Nemohl jsem ho tam nechat... Ale díky tomu zjistili, že v budově jsou vetřelci."
Než mohla Hermiona odpovědět, Ron vydal vzdych a otevřel oči. Stále ještě
byl bledý a jeho tvář se leskla potem.
"Jak se cítíš?" zašeptala Hermiona.
"Hrozně," odvětil Ron skřehotavě a škubl sebou, když ucítil svoji zraněnou
paži.
"Kde to jsme?"
"V lese, kde se pořádalo Mistrovství světa ve famrpále," objasnila Hermiona.
"Chtěla jsem nějaké kryté, uzavřené místo a tohle bylo..."
"... první místo, co tě napadlo," dořekl za ni Harry a rozhlédl se po očividně zcela vylidněném okolí.
Pořád myslel na to, co se stalo, když se přemístili naposledy, a když je Smrtijedi našli během několika minut. Mohlo to být čtení myšlenek? Věděl Voldemort nebo jeho lidé, kam je Hermiona vzala tentokrát?
"Myslíš, že bychom měli vyrazit?" zeptal se Ron Harryho, a ten na jeho tváři
viděl, že myslí na to samé.
"Nevím."
Ron stále vypadal bledě a zpoceně. Ani se nepokusil posadit, a zdálo se, že
byl příliš slabý, aby to zkoušel. Myšlenka, že by s ním hýbali, byla
nepředstavitelná.
"Prozatím tu zůstaneme," řekl nakonec.
Hermiona, které se očividně ulevilo, vyskočila na nohy.
"Kam jdeš?" zeptal se Ron.
"Jestli tady zůstaneme, měli bychom použít nějaká ochranná kouzla," odpověděla, pozvedla hůlku, začala opisovat velký kruh kolem Harryho a Rona a mumlala zaklínadla.
Harry si všiml poruch v okolním vzduchu. Bylo to, jakoby Hermiona tvořila nad mýtinou tepelný závoj.
"Salvio Hexia... Protego Totalum... Repello Muggletum... Ševelisimo.... Mohl bys vyndat stan, Harry?"
"Stan?"
"Z tašky!"
"Z... jo, jasně," řekl Harry.
Neobtěžoval se ho hledat uvnitř a raději použil vyvolávací kouzlo. Stan se vynořil jako beztvará hromada plátna, lan a tyček. I díky zápachu koček, který byl úplně stejný, Harry poznal, že se jedná o stejný stan, ve kterém posledně spali na mistrovství světa ve famfrpálu.
""Myslel jsem, že patří tomu chlápkovi Perkinsovi z ministerstva," řekl a začal rozplétat zamotané kolíky.
"Zjevně jej nechtěl vrátit, má housera," pronesla Hermiona, zatímco předváděla složité pohyby hůlkou.
"Takže si ho Ronův taťka mohl půjčit. Erecto!" dodala a zamířila hůlkou na neforemné plátno, které se v plynném skupenství vzneslo do vzduchu a zcela pevné se usadilo na zem před Harryho, kterému z rukou vyletěl kolík a s hukotem přistál na konci lana.
"Cave Inimicum," dokončila Hermiona a mávla k nebi.
"To je vše, co můžu udělat. Přinejmenším bychom měli vědět, že přicházejí; nemůžu ale zaručit, že nás ochrání před Vol-"
"Nevyslovuj to jméno!" přerušil ji Ron hrubě.
Harry a Hermiona se na sebe podívali.
"Omlouvám se," zaúpěl Ron, když se napřímil a podíval se na ně. "ale jakoby to nosilo smůlu nebo tak. Nemůžeme mu prostě říkat Vy-víte-kdo, prosím?"
"Brumbál říkal, že strach ze jména-" pokračoval Harry.
"Uvědom si, že nazývání Ty-víš-koho jeho jménem nakonec Brumbálovi nepřineslo moc dobrého," odsekl Ron. "Prostě prokaž Ty-víš-komu nějakou úctu, ano?"
"Úctu?" zopakoval Harry, ale Hermiona po něm hodila varovný pohled; očividně se nechtěla s Ronem hádat, když byl tak slabý.
Harry s Hermionou Rona napůl donesli, napůl dovlekli skrz vchod do stanu. Uvnitř to vypadalo přesně tak, jak si Harry pamatoval; malý byteček s koupelnou a kuchyní. Postrčil stranou staré křeslo a položil Rona opatrně na spodní patro poschoďové postele. I tak krátká cesta způsobila, že Ron ještě více zbledl, a jen co ho položili na matraci, zavřel oči a nějakou chvíli neřekl ani slovo.
"Udělám čaj," řekla Hermiona udýchaně, vytáhla z hloubi svého batohu konvici s hrnky a zamířila do kuchyně.
Pro Harryho byl teplý nápoj stejně příjemný, jako ohnivá whisky v tu noc, kdy zemřel Pošuk. Zdálo se, že zahnal pryč alespoň malou část vzteku, který se rozkmital v jeho hrudi. Po minutě či dvou prolomil Ron mlčení.
"Co myslíte, že se stalo s Cattermolovými?"
"S trochou štěstí se odtamtud dostali pryč," řekla Hermiona svírajíc svůj horký šálek.
"Jen co se pan Cattermole dovtípil, co se stalo, a svou ženou se přemístil a teď právě opouští zemi i se svými dětmi. Udělali, co jim Harry řekl."
"Hrome, doufám, že se odtamtud dostali," řekl Ron, a opřel se zády o polštáře.
Zdálo se, že mu čaj dělá dobře. Už se mu do obličeje vrátila trocha barvy.
"Podle toho, jak na mě mluvili, když jsem byl on, to
nevypadalo, že by byl nějak zvlášť důvtipný. Bože, doufám, že to zvládli. Jestli kvůli nám oba skončí v Azkabanu..."
Harry se podíval na Hermionu a na mysli mu vytanula jediná otázka - zda
to, že paní Cattermoleová u sebe neměla hůlku, nezabránilo tomu, aby se společně
se svým manželem přemístila a...nezemřela v jeho náruči.
Hermiona pozorně sledovala Rona, který teď projevoval tak velkou starost o osud Cattermoleových. V jejím pohledu byla cítit taková něha, že Harry skoro myslel, že ji nachytá při tom, až Rona políbí.
"Takže ho máš?" zeptal se ji Harry částečně i proto, aby jí připomněl, že tu stále je.
"Mám...co?" řekla trochu překvapeně.
"Kvůli čemu jsme právě prošli tím vším? Ten medailon. Kde je?"
"Vy ho máte?" vykřikl Ron a posunul se na podušce o něco výš. "A nikdo mi nic
neřekne! Sakra, to jste se nemohli ani zmínit?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama